Eithné

9.2.2010 - 17:31:32

Za bubnování solanky

Fantasy odehrávající se ve sv�?t�? sci-fi. Nebo naopak?

�??Solanka,�?? zazn�?lo mi v komunikátoru, když jsem kone�?n�? vyladila správnou frekvenci.
�??Hydrogensíran,�?? odpov�?d�?l druhý hlas hádav�?.
�??Haló?�?? ozvala jsem se a hlasy zmlkly, slyšet byl jen šum a praskání. �??Petrová, experimentální lingvistika. P�?istání hodina dvacet minut, sm�?r severozápad, cíl t�?ináct minut.�??
�??Helenka,�?? ozvalo se unisomo. Do zem�? solanky a hydrogensíranu mnoho žen nelétalo.
�??Mgr. Ing. Helena Petrová, Ph.D.,�?? nechala jsem zaznít zdvižené obo�?í.
�??Omlouvám se, sle�?no Ph.D.,�?? ozvalo se ihned. �??Starší seržant Bukowski, mladší seržant Jirout. Návrat v �?ase: te�?!�??
Kyslíková bomba na zádech m�? nesnesiteln�? tížila. V popisu stipendijního programu nebylo ani zmínky po nutnosti dobré kondice.
�??To jako pro�??�?? Let nebyl vrcholem luxusu a další p�?tadvacítku jsem v kabin�? trávit nehodlala.
�??Blíží se déšť solanky. Silný severní vítr, signál p�?erušen do deseti minut.�??
�??Hydrogensíranu,�?? vložil se mladší seržant.
�??Solanky. Skafandr po tomhle výletu budete moct vyhodit, Helenko.�??
�??Mgr. Ing. Heleno Petrová, Ph.D.,�?? opravila jsem ho. �??Helenka teprve až budeme p�?es vysíla�?ku provozovat sex. Za deset minut si skafandr bohužel sundat nestihnu, moc m�? to mrzí, seržante.�??
Od lod�? jsem byla t�?icet minut chůze, trvalo mi dlouho, než jsem zprovoznila rádio. Jedna z v�?cí, kterou má �?lov�?k ud�?lat ješt�? na palub�?.
�??Helenko, návrat, hned!�??
�??Mají ve m�?st�? útulny pro pocestné?�??
�??Podejte o tom zprávu, než vás vypípají pry�?.�??
�??Sle�?no, beze srandy, nebude to solanka, bude to hydrogensíran! Skafandr na to není stav�?ný!�??
Ztlumila jsem rádio a šla rudou krajinou dál, až na blízký obzor, kde stály stup�?ovité stavby zdejší civilizace. Mgr. Ing. Helena Petrová, Ph.D., průzkumník bojující v�?domostmi i osobitým šarmem. Hlasy obou seržantů brzo zmlkly, nikdo tu za jiného neztratí než pár slov; devadesát procent průzkumníků jsou trestanci. Od t�?icátých let o n�? není nouze - tehdy vláda poprvé p�?ipustila, že má Zem�? problémy s p�?elidn�?ností.
�??Helenko?�?? ozvalo se nedaleko osídlení. Vyšroubovala jsem zvuk, praskání a šum už srozumitelnost tém�?�? odrovnaly. �??Je to solanka, vítr dvanáct metrů za sekundu, máte to tam vzáp�?tí!�??
Rozeb�?hla jsem se a už pon�?kolikáté si zopakovala, že se aklimatizace p�?ece�?uje. K �?ertu s kyslíkovou bombou! Pootev�?eným průzorem v p�?ilb�? mi dovnit�? zavanul �?erstvý vzduch s vůní mo�?e. Málem m�? to položilo.
�??Helenko,�?? odfoukl mi další nesrozumitelná slova ze sluchátek závan v�?tru. Do zem�? zabubnovaly první kapky.
Sko�?ila jsem do první budovy, hlin�?ného kvádru na okraji. Na�?asování bylo perfektní, vevnit�? byla zem ješt�? mokrá, p�?estože je roztok ze zem�? odvád�?n zpátky ke stropu, aby mohl v�?�?n�? kolovat v cyklu nekone�?né sprchy. Cítila jsem sání pod nohami, chodit bylo uvnit�? t�?žší než venku.
Zvenku se ozvalo pískání.
V okamžiku, kdy se rozbubnoval venkovní déšť a vnit�?ní sprchy ustaly, se ven vyrojili zdejší obyvatelé. Malí rybáci, vzrůstov�? mi byli do pasu. Na h�?betech se jim skv�?ly pozůstatky ploutví a podle o�?í to byly ryby. První kolonizáto�?i popisovali osidlování jako váno�?ní trhy - pali�?ka a kap�?i, na které si ukáže, kdokoliv jde kolem. Barvu m�?li neur�?it�? hn�?davou, ti mladší víc do bíla.
Vzedmul se vítr, ozvalo se další roz�?ilené pískání.
Byla jsem tady, první, kdo se pokusí domluvit s původními obyvateli planety od dob osídlení.
Badatel.
Diplomat.
Pozemský velvyslanec.
Stipendijní program požadoval své výsledky v podob�? interview s rasou, která není ni�?ím zajímavá a která by se nechala dobrovoln�? vyhubit, nebýt rozší�?ení meziplanetární smlouvy o ochran�? ohrožených živo�?išných druhů na myslící druhy.
Zapraskaly první výboje statické elekt�?iny a v tu chvíli se rozjelo divadlo.
T�?i tém�?�? �?erní a skoro ur�?it�? nejstarší rybáci zůstali ve st�?edu staveništ�? a rozjisk�?ili se víc než Belgie o Vánocích. Ostatní se kolem nich rozprchli do kruhu, n�?kte�?í blíž, n�?kte�?í dál. Ti nejsv�?tlejší ob�?as neudrželi svůj výboj a museli se vrátit, aby navázali spojení znovu, jejich kroky zn�?ly sm�?šn�? pleskav�? do bubnování dešt�?. M�?ste�?ko se pokrylo pavu�?inou elekt�?iny.
D�?ti se rozprchly kolem, elekt�?ina mezi nimi p�?eskakovala voln�?, ješt�? se ji nenau�?ili ustálit. Jejich rozhovory musely znít jako p�?i jízd�? v aut�?, s n�?kým �?e�? za�?nou, ale dokon�?í ji s tím, ke komu je vozovka donese.
�??Píp píp,�?? zapitvo�?ila jsem se na jedno z nich, které zastavilo p�?ed vchodem do mého do�?asného p�?íbytku.
Rozpískalo se zd�?šením, p�?ekvapením, smíchem, kdo má t�?m smradům rozum�?t. Můj dekodér práv�? lámal jazyk kód za kódem a po�?ád bez výsledku, komputa�?ní lingvistika, do které jsem vkládala velké nad�?je, zklamala na celé �?á�?e, a kód z p�?ífucké ichtyologie jsem nechala jako poslední. Momentáln�? program projížd�?l Osmistero astronauta-settlera, které dozajista nevyzkoušel nikdo dál než ke kódu �?ty�?icet dva; další z povinností, které se mají provád�?t na dálku ješt�? p�?ed opušt�?ním lodi.
Výboj mého mladého p�?ejel n�?kolik d�?tí poblíž a ty se za�?aly zv�?dav�? rojit kolem. O�?i ryb, studené a tupé, zůstávaly up�?ené na jedno místo bez mrkání a po slizkém t�?le jim stékaly �?ůrky solanky.
Oh ne, šupiny vlastn�? nejsou slizké.
Tohle nemohly být šupiny.
�??Píp píp píp,�?? pískali si jen tak mimod�?k a můj dekodér zoufale chroustal nová data.
V tu chvíli jsem zaslechla hlasy. Z vysíla�?ky; pootev�?enou p�?ilbu jsem m�?la po�?ád na hlav�?, už delší dobu jsem si �?íkala, že odhození kyslíkové bomby nebyl nejlepší nápad a skafandr jsem si nechala, jinak bych si totiž musela p�?ipustit, že jsem absolutní idiot.
Zesílila jsem zvuk, praskání a šum p�?ehlušily bubnování dešt�?, ale hlasy byly skoro srozumitelné.
Zástup d�?tí na m�? nepohnut�? koukal a pískal. Kolem nich jisk�?ilo plazmové inferno.
Jeden z dosp�?lých stojící na p�?ímce sta�?ešinové-já-on-základna je zkontroloval svým výbojem a v tu chvíli se praskání ztratilo docela, z vysíla�?ky jsem zaslechla úryvek hovoru možná o moderních konstrukcích planetárních vznášedel, možná o mých p�?ednostech.
�??Bukowski, Jiroute, tady m�? máte,�?? usmála jsem se pro sebe.
Experimentální lingvistika.
Ukaž, co v tob�? je.
Za�?ala jsem na d�?ti gestikulovat všeobecn�? uznávanými primitivními gesty srozumitelným i homo habilis, jak archeologové již dávno poznali z kostrového dýchánku v lávovém hrob�? na úpatí Etny.
D�?ti poulily o�?i a vzrušením pípaly mnohem intenzivn�?ji.
Za�?vala jsem na n�?.
Ani se nepohnuly. Možná ryby nemají uši?
Projela jsem rádiovou stupnici tam a zp�?t. N�?kolik si jich p�?ešláplo, když zazn�?ly znovu neoby�?ejn�? ost�?e hlasy obou seržantů.
Na nádherné �?erveni mého skafandru už dávno zaschly bílé skvrny solanky z b�?hu do úkrytu, když za�?alo pršet. K �?ertu s tím.
Vylezla jsem a nejbližšího z rybáků zatla�?ila o dva kroky stranou, aby byl na p�?ímce se základnou. Jeho pískání se slilo v nep�?etržitý tón.
Popadla jsem dalšího, šoupla ho za n�?j a dalšího za n�?j, �?et�?zec d�?tí bez ambicí na kariéru elektrárny, zato slušn�? sloužící jako anténa.
Pípali všichni a paprsek dosp�?lého rybáka op�?t zapátral v našem shluku po p�?í�?in�? rozruchu.
Znovu jsem vyladila frekvenci seržantů, stále m�?li otev�?ené vysílání i p�?íjem.
�??Liza Simpsonová, to byla podle m�? hrdinka!�?? �?íkal zrovna jeden z nich se zápalem fanatika. �??Saxofon, Magore, saxonon! Kde jsou tomuhle �?asy...�??
�??Za co jste vy dva tady?�?? otázala jsem se konverza�?n�? a v duchu zajásala, že to funguje.
Rybácké d�?ti se ošily a rozpípaly naplno.
�??Sle�?na Ph.D.!�??
�??Pro vás Helena, Jiroute.�??
�??Helenka!�??
�??Pro vás sle�?na Ph.D., Bukowski.�??
Nastalo ticho, oni �?ekali, co �?eknu já, já, co �?eknou oni.
Pískání ustávalo.
�??Ve vzduchu je spousta iontového solného roztoku, Helenko, rádio nefunguje!�?? ozvali se nakonec oni.
�??Program experimentální lingvistiky si už delší dobou pohrává s telepatií, Bukowski. Bacha na m�?, vím, co si myslíte!�?? zakroutila jsem hlavou a pohlédla na rybácké d�?ti. Stály trp�?liv�? v dešti a trochu se ošívaly, naprosto nedutaly, jen jisk�?ily a vážn�? se snažily svoje výboje udržet ve správném sm�?ru.
Znovu zapanovalo ticho.
�??Tak jo,�?? povzdechla jsem si. �??Co vy vlastn�? víte o rybácích?�??
Skoro jsem mohla slyšet jejich pokr�?ení rameny. �??�?etli jsme brožuru, než jsme sem let�?li.�??
�??Existuje n�?co krom�? ní?�??
�??Magore?�?? zeptal se Bukowski.
�??Nemyslím,�?? �?ekl Jirout váhav�?. �??Záleží na tom?�??
�??V brožu�?e je spousta v�?cí špatn�?! Byl tady vůbec n�?kdy ten, co to sepisoval?�??
�??T�?žko,�?? odpov�?d�?l lakonicky Bukowski. �??Pro�? vám na tom záleží, Helenko?�??
�??Copak bychom o nich nem�?li v�?d�?t co nejvíc? Jejich mentalita, zvyky, vnímání sv�?ta! Musí to být úžasné! Neznáme zase tolik civilizací, abychom je mohli jen tak p�?ehlížet!�??
�??Jsou primitivní, sle�?no. Co vás na nich zajímá? Lidem k ni�?emu nejsou. Jsou dob�?í jako exponát do ZOO nebo opi�?ka do cirkusů. Jako perpetuum mobile se neosv�?d�?ili pro p�?ílišnou úmrtnost a pot�?ebu solných roztoků.�??
Sedla jsem si na zem. Už byla suchá, solanka �?ekala ve strop�? na okamžik, kdy venku p�?estane pršet a rybáci budou mít pot�?ebu se znovu uchýlit do mokra svých p�?íbytků.
�??Tohle není správné,�?? pokusila jsem se ješt�?.
Na druhé stran�? panovalo ticho.
�??Za co tu jste, vy dva?�??
Déšť neustával, trvá obvykle desítky hodin až dny, jestli m�?l alespo�? v tomhle autor brožury pravdu.
�??Konzumace a p�?echovávání literatury neschválené estetickou komisí v mí�?e v�?tší než malé,�?? odpov�?d�?l mi Jirout a signál byl natolik �?istý, že jsem mohla post�?ehnout i sarkasmus v jeho hlase.
�??Co u vás našli? Básn�? pro milenku?�?? zavrt�?la jsem hlavou. Tohle bývá �?astý trest.
�??Ne.�??
�??Tak ne,�?? pokr�?ila jsem rameny.
�??Co vy, Helenko?�?? ozval se Bukowski. �??Studentka, co? Tipuju, že nemáte víc jak bakalá�?e.�??
�??Trefa. Špatn�? mi na leteckém vyplnili formulá�?. Tahle cesta je kvůli diplomce.�??
Z druhé strany zazn�?l smích.
�??Kolik vám je, Helenko?�??
Na monitoru p�?ed sebou m�?li v tu chvíli moje osobní záznamy z p�?istání, naprosto bez pochyb. �??Dvacet t�?i. A vám? Znali jste se s Gagarinem?�??
�??A co máte na sob�??�?? ignorovali moji otázku.
Lehla jsem si na zem a zav�?ela o�?i. Špatn�? se mi dýchalo, aklimatizace možná p�?ece jen není tak p�?ece�?ovaná, jak jsem si myslela.
�??Myslíte tím ten samý model syntetického unisexového spodního prádla, jako nosíte vy, Bukowski? Nebo se ptáte na fakt, že na sob�? nemám kyslíkovou bombu a že se za�?ínají objevovat p�?íznaky výškové nemoci?�??
�??To první,�?? zasmál se.
Zavrt�?la jsem hlavou a užívala si pocit, že můžu ležet na ploše v�?tší než standardní raketové lůžko nejnižší t�?ídy.
�??Helenko, jste v po�?ádku?�?? ozvalo se po chvíli. Bylo to nep�?íjemn�? vyrušující, cht�?lo se mi spát. Na druhou stranu ta slova pon�?kud utišila pískající mumraj malých rybáků.
�??Jasn�?.�??
�??Helenko, jste v po�?ádku?�?? ozvalo se znova, najednou v tom ale bylo hodn�? šumu.
S námahou jsem se zvedla, abych zkontrolovala, jestli se mi nerozprchla anténa. Rybáci stáli vyrovnaní tak, jak jsem je postavila, a ani se nehnuli, tiší jako myšky. Byl na n�? p�?ipojený jeden dosp�?lý, ten, který je d�?íve kontroloval, možná on způsoboval ruch?
�??Helenko, jste v po�?ádku?�??
�??Sle�?no Ph.D.,�?? odpov�?d�?la jsem bez obvyklé úto�?nosti.
�??Cože?�?? ozvalo se nesmírn�? slab�? za clonou šumu, který panoval ve sluchátkách.
�??Slyšíte m�??�?? zvýšila jsem hlas a znovu pohledem zkontrolovala rybáky. Ani se nehnuli.
�??Helenko, jste v po�?ádku?�?? zazn�?l znovu Bukowského hlas a za ním slab�?, strašn�? slab�? n�?jaká Jiroutova otázka.
�??Co se to d�?je?�??
Všechno bylo stejné jako p�?edtím. Možná se d�?ti unavily; proto se nevyrábí antény z organických látek. Ale jisk�?ily po�?ád stejn�?, kde byl tedy problém?
�??Kolik vám je, Helenko?�?? zazn�?lo znovu docela z�?eteln�?.
�??Bukowski, jste to vy?�?? Nelíbilo se mi, že najednou nevím, na �?em jsem. Nepo�?ítala jsem s tím, že to bude jednoduché, když jsem sem jela, a byla jsem na to p�?ipravená. Jenže ono to dote�? jednoduché bylo a náhlá zm�?na m�? mátla.
�??Kolik vám je, Helenko? Helenko, jste v po�?ádku?�??
�??Bukowski, slyšíte m�??�??
�??Bukowski, slyšíte m�??�?? ozval se mi ve sluchátkách vlastní hlas.
�??Tohle není vtipné!�??
�??Helenko, jste v po�?ádku?�??
Školení o prvním kontaktu s mimozemskou rasou bylo dlouhé a obzvlášť úmorné, ale naprosto k ni�?emu. Za p�?edpokladu, že seržanti nepoušt�?jí do mikrofonu nahranou smy�?ku jako žertík, tohle mohl být kontakt. Jenže i p�?es po�?et dosud zkontaktovaných civilizací dosud žádná meziplanetárn�? uznávaná forma postupu ustanovená nebyla. Obvykle setkání probíhalo tak, že lidi p�?ilet�?li, v�?tšinu původních obyvatel planety povraždili a ti zbylí se pak sakra snažili, aby jim bylo rozum�?t, když skládali bezpodmíne�?nou kapitulaci.
U rybáků tenhle postup nefungoval a práv�? proto te�? byli na seznamu ohrožených druhů a jejich maso se stále dalo sehnat na �?erném trhu za pár šupů.
�??Helenko,�?? ozval se ve sluchátkách Bukowského hlas.
�??Ano?�?? Jsem poct�?na vaším zájmem, laskavá mimozemská raso. Ráda p�?istoupím na vým�?nu informací o našich kulturách a sbrat�?ím se, abychom se mohli lépe poznat. Vaše d�?ti pitvat pro v�?decké ú�?ely nehodlám, je mi líto, že k tomu už nejednou došlo. No... �??Rybáci?�??
�??Helenko,�?? ladil hlas formu, šumu ubývalo. Všimla jsem si, že se na d�?ti p�?ipojilo více dosp�?lých.
�??Helena Petrová, �?lov�?k,�?? zkusila jsem napjat�?. Z nedostatku kyslíku jsem se po�?ád cítila trochu otup�?le, to byl ale v tuhle chvíli ten poslední problém.
�??Helena Petrová, �?lov�?k,�?? zopakovala sluchátka mým hlasem.
�??A, b, c, �?, d, e, f, g, �?,�?? za�?ala jsem jmenovat abecedu esperanta, které se pro styk s neznámými civilizacemi osv�?d�?ilo lépe než jakýkoliv p�?irozený jazyk. Rybáci ji vyslechli až do konce, poslechli si i dvojhlásky a na záv�?r obligátní �??saluton,�?? kterým jsem výklad ukon�?ila.
Zreprodukovali ji p�?esn�?, i s pozdravem na konci.
Co dál?
Upírala jsem o�?i na nejbližší dít�?, ono upíralo o�?i na m�?. Vážn�? ošklivá životní forma.
�??Saluton.�??
�??Saluton,�?? zopakovala jsem já.
Znovu zapanovalo ticho. D�?ti za�?aly pískat, i když mén�? než p�?edtím.
�??Saluton.�??
Zatím mi nep�?ipadalo, že by se tímhle dialogem dalo popsat šedesát stránek diplomové práce. Ovšem kdyby pokra�?oval ve stejném duchu dál, byla by nad�?je, že by u n�?j oponent usnul a obhajoba by byla o to jednodušší.
�??Mi nomi�?as Helena Petrová. Kiel vi nomi�?as?�?? p�?ešla jsem na další úrove�?.
�??Mi nomi�?as Helena Petrová. Kiel vi nomi�?as?�?? zopakovala mi sluchátka.
�??MI nomi�?as Helena Petrová,�?? zkusila jsem prosadit intonaci jako komunika�?ní prost�?edek na meziplanetární úrovni. Pravd�?podobn�? bych byla první, komu by se to povedlo, vů�?i v�?tné melodii je naprostá v�?tšina ostatních ras bolestn�? nevšímavá. Nejspíš kvůli absolutní odlišnosti stavby komunika�?ního ústrojí.
�??Helenko,�?? ozvalo se ze sluchátek. Tohle už je aspo�? na t�?i stránky.
�??Kiel vi nomi�?as?�?? zkusila jsem znovu.
�??Helenko, Bukowski, Jiroute, Magore,�?? odpov�?d�?la mi sluchátka.
V tu chvíli pípnul dekodér, který bez úsp�?chu projel celé Osmistero astronauta-settlera a pokro�?il ke kódu ichtyologů. T�?žko může být n�?co beznad�?jn�?jšího než srovnávání pozemské veškeré hav�?ti vodní s rybáky, kte�?í žijí už pár tisíciletí na souši. V dešti, ale na souši.
�??Kiel VI nomi�?as?�?? �?lov�?k má intonaci p�?íliš zažitou, než aby se jí snadno vzdával. I lingvista-profík se spoustou falešných titulů.
�??Kiel VI nomi�?as?�?? Byli by to skv�?lí žáci, moji �?e�? reprodukovali naprosto bezchybn�?.
�??MI nomi�?as Helena Petrová. Kiel VI nomi�?as?�?? Jeden nikdy neví.
V sluchátkách se op�?t ozval šum. Dosp�?lý rybák p�?erušil svoje spojení s d�?tmi a za�?lenil se zp�?t do pavu�?iny kolem sta�?ešinů.
Sakra.
�??Helena Petrová!�?? za�?vala jsem do mikrofonu zoufale. D�?ti na m�? poulily studené a tupé o�?i, do kterých jim dopadaly kapky solanky.
�??Helenko?�?? ozvalo se ze sluchátek náhle zase bez šumu.
�??Bukowski,�?? povzdechla jsem si.
�??Vypadla jsi nám.�?? Zn�?l trochu znepokojen�?. �??N�?kdo ti stínil telepatické vlny?�?? Tohle už nebylo znepokojení.
�??Povídali jsme si s rybáky o tom, jak se jmenuju.�??
�??Pro�?? Neoslovovali t�? sle�?no Ph.D.?�??
�??Jo, práv�? proto.�??
Natáhla jsem se na zem. Venku stále pršelo a můj skafandr byl potažený krusti�?kou soli. Můj nádherný �?ervený skafandr.
Všechno se vrátilo, otup�?lost, bolest hlavy, problémy s dýcháním.
�??Helenko?�??
Cht�?lo se mi spát. �??Co je, Bukowski?�??
�??Cukr. Jez.�??
Cukrové kapsle jsou ve skafandru základní výbavou. �??Holduji salmiakovým bombónům. Cukr potažený vrstvi�?kou soli.�??
�??Tob�? propršela kapsa? A kapsle?�?? V Jiroutov�? hlasu byl jasn�? slyšitelný údiv.
�??Ne.�??
Ticho. Jen bubnování solanky na st�?echu a �?ervenou zem venku.
Myslím, že jsem usnula. Každopádn�?, když jsem se probudila, déšť ustával a rybácké d�?ti byly pry�?.
�??Bukowski?�?? zkusila jsem pro jistotu.
Ticho.
Síť dosp�?lých rybáků se za�?ala trhat, elektrické výboje slábly. Sta�?ešinové pohasli jako poslední a potom se všichni odkolébali do svých domů.
Ze stropu za�?ala pršet solanka.
Vylezla jsem ven do posledních krůp�?jí z trhajících se mraků. Ješt�? p�?ed chvílí hemžící se m�?ste�?ko te�? zelo prázdnotou.
Ve sluchátkách mi za�?alo šum�?t a do toho se ozval nesmírn�? slab�? Bukowského hlas. �??Helenko?�??
Oto�?ila jsem se k obzoru, odkud jsem p�?išla. Ješt�? o kus dál byla základna, kde sed�?l Bukowski a Jirout. �??Neruš mi te�? tuhle frekvenci, jdu d�?lat interview. Ozvete se mi za hodinu?�??
Ni�?emu se nedivil. Tohle je planeta, kde jsou všichni bez zájmu o všechno. �??Jasn�?.�??
Vypnul komunikátor nebo p�?eladil frekvenci, nevím, nastalo ticho vypln�?né rádiovým šumem.
�??Haló?�?? nechala jsem si frekvenci, na které jsme se bavili d�?íve, i pootev�?ené hledí p�?ilby. Jasn�?, ryby nemají uši. T�?eba si ale rybáci modifikovali postranní �?áru do podobného smyslu, �?emuž nenapovídá nic z toho, co se d�?lo za dešt�?, ale mohlo by to být?
Hlin�?né stavby, ze kterých bylo m�?ste�?ko postavené, nem�?ly dve�?e ani okna, jen otvory, kterými bylo vid�?t dovnit�?. Vanula jimi ven vůn�? bou�?ky a mo�?e.
�??Haló!�??
Zamí�?ila jsem ke stavbám uprost�?ed, do kterých odešli sta�?ešinové. Byly stejn�? malinké jako všechny ostatní; i jako ta, ve které jsem trávila déšť. Naprosto nedosta�?ující pro život.
Každý m�?l pro sebe jednu.
Jak se vlastn�? rybáci množí? V brožu�?e o tom nebylo nic.
�??Haló,�?? zastavila jsem se na prahu jedné z nich. Rybák stál uprost�?ed a na slizkém t�?le fialov�? pableskovaly výboje, které se uzem�?ovaly do st�?n.
Ve sluchátkách mi prasklo.
�??Saluton, mi nomi�?as Helena Petrová,�?? p�?idržela jsem se starých dobrých frází. P�?edtím nám to docela šlo, no ne?
�??Saluton, mi nomi�?as �?arles Bukowski,�?? ozvalo se ze sluchátek.
Byl by to jist�? úsp�?ch... �??Bukowski! Nelez mi na frekvenci!�??
P�?ekvapiv�? se místo n�?j ozval Jirout. �??Petrová, jestli rozšifruješ systém jazyka, jakým komunikují, zabiješ je. Stanou se otroky lidí stejn�? jako všechny ostatní civilizace! Vážn�? to chceš ud�?lat - kvůli diplomce?�??
Zadívala jsem se na jisk�?ící bytost p�?ed sebou. Rybáka obaleného plazmatem, krásného ve své ošklivosti.
�??Lidstvo by m�?lo navázat kontakt s cizími rasami, Jiroute. M�?li bychom poznávat cizí kultury, tak se sami nejvíce nau�?íme! Vyvíjeli se úpln�? jinak, v jiných podmínkách! Nejsou zkažení boji a civilizací, je to jako... potkat mistra Zenu uprost�?ed newyorské stoky! Už nenajdeš tak �?istou rasu, jako jsou oni. Můžeme se od nich nau�?it moudrosti a mírumilovnosti.�??
�??Zní ti to tak pitom�? jako mn�?, nebo to myslíš vážn�??�?? zeptal se po chvíli ticha Bukowski.
Strašn�? jsem v tu chvíli cht�?la vejít do domku se solankovou sprchou a podívat se do tvá�?e rybákovi, který ke mn�? stál zády. Podívat se do studených o�?í sta�?ešinovi, nejmoud�?ejšímu, nejstaršímu.
Cht�?la jsem se p�?esv�?d�?it, že má smysl, co �?íkám, ať to zní jakkoliv pitom�?.
�??Heleno, nech je být. Když napíšeš skv�?lou diplomku o komunikaci radiovými vlnami, sjedou se sem badatelé a znovu za�?nou jatka, až budou pitvat mladé i staré rybáky, aby zjistili, jak můžou živo�?ichové p�?ijímat a vysílat radiový signál. Nakonec je zotro�?í do vesmírného programu nebo tak n�?co... nech to být.�??
Dívala jsem se na rybáka p�?ed sebou, jisk�?il po�?ád stejn�? a nem�?nn�?. Bylo to stejn�? uklid�?ující jako dívat se do plamenů ohn�?, fascinující, hypnotizující.
�??Nemůžu se vrátit bez výsledků,�?? povzdechla jsem si. Na stipendijní programy se rvaly zástupy lidí, kte�?í možná nem�?li tolik pen�?z na úplatky jako já, ale kte�?í byli lepší.
�??O rybácích se nic neví, Heleno. Autorovi se povedlo napsat do brožury natolik nezajímavé informace, že sv�?t dote�? rybáky ignoroval. Nekaž to.�??
Cht�?la, moc jsem cht�?la mluvit s rybákem p�?ed sebou, v�?d�?t víc o jejich rase a o všem, co se jí týká.
�??Nekaž mi to, Helenko.�??
Tušila jsem to.
�??N�?co si do té práce vymyslím, Bukowski, a ty mi to potvrdíš. Svým pravým jménem.�??
�??Víš, jak se jmenuju?�??
�??Z brožury.�??
V hlasu byl slyšet úsm�?v. �??Tímhle jménem ti to klidn�? podepíšu.�??
Naposledy jsem se podívala na rybáka, nepohnul se, jenom jisk�?il tak, jako bude jisk�?it celou dobu, co venku nebude pršet.
�??Bukowski?�??
�??Helenko?�??
�??A co máš na sob�? ty?�??

Eithné - Povídky - 1875x - Komentáře (1) - Vložit komentář

Webdesign by nAS