Eithné

Procházíte hustým lesem a narazíte na mýtinku. OvÄ?nÄ?en stÅ?íbrnými závoji pavuÄ?in mokrých od rosy na ní stojí osamÄ?lý strom. Chcete vÄ?dÄ?t, kde se tam vzal? Budu vám vyprávÄ?t, jak se slaví Vánoce u nás, u dryád.

Narodila jsem se pÅ?ed pÄ?ti léty a dostala jméno Eithné. Mé narození provázelo víÅ?ení barevného listí, které za pouhý mÄ?síc a dva dny nahradil sníh.
Nyní, když mi je pÄ?t let, jsem již velká. Dost velká na to, abych se zúÄ?astnila obÅ?adů vítajících Ä?as Vánoc, vítajících Ježíška. Jak jsem se tÄ?Å¡ila na tenhle rok! ZávidÄ?la jsem starším dívkám, které smÄ?ly utvoÅ?it kruh kolem vánoÄ?ního stromu a dát se do tance! Tak moc jsem toužila stát mezi nimi a smát se a výskat â?? a nyní mohu.
TvoÅ?ím kruh, jsem jeho nedílnou souÄ?ástí, tak, jako stovky a tisíce jiných pÅ?ede mnou. Držíme se za ruce s dÄ?vÄ?aty vedle sebe a spolu zpíváme a tancujeme. Ukazuji dospÄ?lým ženám svou radost a hrdost, že jsem již dost velká na tradici Vánoc, a s radostí plním své povinnosti, které zde mám.
HlasitÄ? zpívám melodii narození a posílám své tóny do božího chrámu vysoko nad sebou. A z jeho klenutých modrých stÄ?n, oken a stÅ?íšek, se na nás za odmÄ?nu snáší záplava stÅ?íbra a bÄ?li a zdobí naÅ¡e vlasy. Pomalu odívá strom do sváteÄ?ního hávu, až nám jeho kmen zmizí z oÄ?í, a když se znovu objeví, mezi stÅ?íbrnou pokrývkou visí jmelí a ovoce.
ObÅ?ad konÄ?í a tak se spolu s ostatními dÄ?vÄ?aty vrháme ke stromu, abychom získaly to nejlepší, co na nÄ?m je.
A jak velí tradice, neseme i naÅ¡im nejlepším pÅ?átelům. Moje mladší sestÅ?iÄ?ka, které za nÄ?kolik dní budou tÅ?i roky, na mÄ? upírá svůj sytÄ? Ä?erný pohled a když si bere ovoce, dÄ?kuje smutným hlasem.
â??Copak se stalo, Arien?â??
â??ChtÄ?la bych se pÅ?íští rok radovat a smát s vámi, tam, u stromu,â?? odpoví mi tiÅ¡e.
Chápu ji. Jak moc ji musí mrzet, že se nenarodila o týden dÅ?ív!
PÅ?itáhnu si ji blíž. â??Dnes veÄ?er plní Ježíšek pÅ?ání. TÅ?eba ti pomůže,â?? zaÅ¡eptám jí a spiklenecky mrknu.
A tak se dnes k nebi nesou dvÄ? stejná pÅ?ání pro mou sestÅ?iÄ?kou, mé a její.
A Ježíšek nás vyslechl.
V noci splnÄ?ných pÅ?ání se na naší mýtinÄ? zastavil Ä?as. Má sestÅ?iÄ?ka zestárla o týden, aniž by ztratil Ä?as z dlouhého roku.
PÅ?íští rok držím za ruku ji a jsem dvojnásob Å¡Å¥astná. Moje sestÅ?iÄ?ka se raduje a to mi staÄ?í.

Kolem stromu Ä?as stále neplyne. Strom sám nikdy neumÅ?e, nikdy nespadne. Dokud nepÅ?ijdou lidé, nic ho nezniÄ?í. Možná se i my pÅ?esuneme jinam, abychom získaly vÄ?tší les, ale strom nás bude pÅ?ipomínat tÄ?m, kteÅ?í mu budou ochotni naslouchat.