Eithné

31.10.2007 - 11:33:45

R101

Život je nejlepší inspirací. Kdybych s tou povídkou ovÅ¡em byla poÄ?kala jeÅ¡tÄ? dva dny, mohla jsem napsat o nÄ?co obsáhlejší povídku s názvem 'KL'. Nu, uvidíme, co s tím ;o)

R101. Ta uÄ?ebna má mít Ä?íslo 101 a být v Rettigovce, ale je mi líto, v prvním patÅ?e zaÄ?ínají uÄ?ebny Ä?íslem 103. Na vrátnici se zeptat nemůžu, ta ženská na mÄ? koukala hodnÄ? podezíravÄ? - a kdo by se divil, copak může Å¡kola zaÄ?ínat v sedm veÄ?er?
Hodina s názvem "Vybrané kapitoly ze svÄ?tové literatury" zní sice nesmírnÄ? zajímavÄ?... a ano, koho by zajímalo, že je to za nula kreditů a možná to ani není povinné... co tu sakra dÄ?lám, proÄ? tu bloudím po setmÄ?lých chodbách? StejnÄ? to zase bude jen Ä?eské národní obrození, protože, jak jsem s mírným údivem zjistila, v rámci Ä?eÅ¡tiny pro budoucí uÄ?itele se na pedagogické fakultÄ? univerzity Karlovy (jak hrdÄ? to zní!) nic jiného neuÄ?í. Hádejte, co bereme v pÅ?ednášce "Ã?vod do literatury: Literární historie"? A v "Ä?eské literatuÅ?e 1. poloviny 19. století"? A z jakého období máme do konce akademického roku pÅ?eÄ?íst 50 nebo 60 knížek?
Až já napíšu bestseller, postarám se o to, aby zároveÅ? s tím vznikl nový proud literatury, o kterém se dÄ?ti budou uÄ?it rády, nÄ?co, jako je dnes fantasy. Pohádka. Vtip. Film.
Na chodbÄ?, po které jsem Å¡la, bylo zhasnuto. AÄ? má fakulta Ä?tvercový půdorys a teoreticky by se mÄ?la dát obejít kolem dokola vnitÅ?kem, cestu mi zahradila mÅ?íž.
Tak od schodů na druhou stranu, tam, kde je studijní oddÄ?lení a dÄ?kanát a další kanceláÅ?e, do kterých bych nejradÄ?ji za celých 5 let nevlezla.
102, 101. Vida.
Pohled na hodinky a prázdná chodba mi prozradily, že hodina už zaÄ?ala. Zhluboka nadechnout, snad to pÅ?ednášející nebude komentovat.
V uÄ?ebnÄ? byla tma.
Zachvátil mÄ? pocit ztracenosti a ubohosti. Nedokážu si ani sestavit rozvrh takový, jaký má být, nevyznám se v nÄ?m. Místo toho, abych sem jezdila, jsem si tÅ?eba mohla tÅ?ikrát pÅ?eÄ?íst pÅ?edmluvu v Pravidlech Ä?eského pravopisu, jak doporuÄ?oval ten Ä?lovÄ?k, co nás má na ProsemináÅ? z Ä?eÅ¡tiny.
"PojÄ?te dál a poÄ?kejte, až tu rozsvítíme, pak si sednete," trhnul mnou najednou hlas.
UdÄ?lala jsem krok pÅ?es práh a svalila se na zem, protože tam byl schod. DveÅ?e se za mnou zabouchly samy.
"Budeme pokraÄ?ovat, snad už nás nikdo nevyruší. Literatura - co je literatura?"
"Text, myÅ¡lenky autora, které má potÅ?ebu sdÄ?lit ostatním," ozval se jiný hlas, skoro až dojemnÄ? snaživý, odnÄ?kud ze sedadel.
"Ne!" PÅ?i tom pánovitém hlasu jsem se zachvÄ?la. "Literatura je magie! Literatura je to, co nás prostupuje! V národním obrození," dostala jsem straÅ¡nou touhu stisknout zase kliku u dveÅ?í, vybÄ?hnout z místnosti, doma si pÅ?edmÄ?t odepsat z rozvrhu a dotyÄ?ného pÅ?ednášejícího už nikdy nepotkat, "v národním obrození, co si myslíte, že se dÄ?lo? ProÄ? lidé psali díla, za která se na nÄ? mnozí dívali skrz prsty?"
"Aby pozvedli Ä?eského ducha," ozval se opÄ?t nový hlas. VÄ?Å?ím tomu, že tenhle Ä?lovÄ?k už dávno umí pÅ?edmluvu Pravidel nazpamÄ?Å¥.
"Ne! Je to v nÄ?Ä?em jiném. NÄ?kdo další?"
Zapanovalo ticho.
"Nikdo? A vy, sleÄ?no?" obrátil se ve tmÄ? hlas zcela zÅ?etelnÄ? ke mnÄ?.
MlÄ?ela jsem.
"Jde o MyÅ¡lenku. Dívat se na vÅ¡e jiným pohledem, dívat se shůry nebo zespodu. To byly," ozvalo se takÅ?ka kÅ?ikem, "nové myÅ¡lenky! Fotíte, sleÄ?no?" obrátil se hlas zase ke mnÄ?.
"No... ObÄ?as, málo... Jenom kompaktem..."
"Ve stoje?"
"N-... Cože?"
"Když fotíte, je potÅ?eba si obÄ?as kleknout, obÄ?as vylézt na židli. Vidíte tak svÄ?t z nové perspektivy. Obrozenci dávali lidem novou perspektivu!
Lidi vidÄ?li poÅ?ád fádní svÄ?t, kde si SvÄ?tlá nevzala milence, protože mÄ?l jednu nohu kratší, a radÄ?ji si vzala Sudipráva, zdravého Ä?lovÄ?ka, se kterým si rozumÄ?la mnohem ménÄ?! Byly tu pÅ?ísné spoleÄ?enské zákony... a najednou jako by NÄ?mcová vystoupila z obrazu tehdejší doby, podívala se na nÄ?j hodnotícím pohledem a napsala Karlu, kde se chlap vydává za ženskou!
Pro lidi to bylo nÄ?co nového, zaÄ?ali se cítit nadÅ?azenÄ?, že umí vyboÄ?it z posluÅ¡né poddanosti vÅ¡em a že umí rebelovat. Byl to magický, elektrizující pocit!"
V místnosti byla stále tma a já nemohla pÅ?esnÄ? urÄ?it, jestli se mi pohnulo tÄ?lo nebo duÅ¡e - cítila jsem se jinak. VidÄ?la jsem Karolínu SvÄ?tlou, ne odpornou feministku, která mi zkazila nÄ?kolik testů, ale jako ženu, schýlenou pod tíhou odpovÄ?dnosti a práce, a pÅ?esto hrdou.
"Národní obrození byla magická doba pro naÅ¡i literaturu. Nebýt jí, können wir hier auf Deutsch sprechen!" NÄ?mÄ?inu miluji, NÄ?mce a Rakušáky nesnesu. Tady mi nÄ?mÄ?ina projela uÅ¡ima jako rozžhavený drát, biÄ?ovala a Å¡vihala moji mysl, která se nemohla bránit. ZnÄ?lo to straÅ¡nÄ?.
"Ale my jsme Ä?eÅ¡tinu ubránili.
NÄ?co si pÅ?eÄ?teme..."
Oslepilo mÄ? svÄ?tlo.
V místnosti pro sto lidí jsem byla s uÄ?itelem sama. Tak kdo to potom mluvil?
Sálem se opÄ?t rozeznÄ?la slova, mÄ?la uklidÅ?ující úÄ?inek, byla mi balzámem na duÅ¡i, tak rozjitÅ?enou nynÄ?jším výkladem. MÄ?la jsem Ä?as si prohlédnout pÅ?ednášejícího. NÄ?koho mi pÅ?ipomínal, snad uÄ?itele ze základky, z 1. Ä?i 2. tÅ?ídy? NÄ?koho, koho jsem potkala na ulici? Lidi, se kterými jedete jednou v životÄ? na spoleÄ?ný lístek vlakem a pak už je nikdy neuvidíte? Nevím. MÄ?l plnovous a Å¡edivé vlasy, živé oÄ?i a vysoké Ä?elo. A ano, velice podmanivý hlas.
Mysl mi utekla nÄ?kam daleko z téhle Å¡koly a asi i z tohoto Ä?asu, do krajiny, ze které Ä?lovÄ?k nemá žádné vzpomínky.
PÅ?ednáška skonÄ?ila a já vybÄ?hla z uÄ?ebny co nejrychleji. Bylo tÅ?iÄ?tvrtÄ? na devÄ?t a vrátná se dívala jeÅ¡tÄ? o nÄ?co podezíravÄ?ji; možná to byla jen má paranoia.
PÅ?iÅ¡el další týden pÅ?ednášek a cviÄ?ení, Ä?trnáct pÅ?edmÄ?tů za 23 kreditů ze 30 povinných.
A pak byla zase stÅ?eda.
To, co jsem se dozvÄ?dÄ?la v uplynulém týdnu, mÄ? nepotÄ?Å¡ilo, ale ani nepÅ?ekvapilo. PÅ?ednáška se podle elektronické nástÄ?nky pÅ?esunula na půl Å¡estou - byla do sedmi.
MÄ?li jsme tam doktorku, která brala vÅ¡echno velice vážnÄ?, a ano, mluvila o obrození, ale jinak; tak, že mÄ? - tentokrát až do konce semináÅ?e - neopustila touha utéct pryÄ?.
Po skonÄ?ení jsem s ostatními vyÅ¡la ze tÅ?ídy, ale místo k východu jsem zamíÅ?ila do prvního patra, skrze potemnÄ?lou chodbu do uÄ?ebny 101. Byla v ní tma a pánovitý hlas mÄ? opÄ?t vyzval, abych se posadila. Až mÄ? pÅ?ekvapilo, když jsem si uvÄ?domila, jak moc se tÄ?ším na pÅ?ednášku.
Další stÅ?eda a pak další a další.
A potom Vánoce, Silvestr a poslední dva dny Å¡koly - a konec. ZaÄ?aly prázdniny, které pesimisti z Å?ad vysokoÅ¡koláků nazývají zkouÅ¡kové.
Na Kapitolách jsem se nezapsala u té šedé myšky s povahou hada, co se plytce kroutí skrz rok a na konci vás uštkne, ale u Komenského.
DoÅ¡lo mi to hned druhou pÅ?ednášku - ten Ä?lovÄ?k, co sedÄ?l za katedrou, byl Komenský nebo nÄ?kdo jemu hodnÄ? podobný. NepokouÅ¡ela jsem se to pochopit a neptala jsem se, bála jsem se, že bych tím mohla vÅ¡echno zniÄ?it; a já nechtÄ?la.
A potom pÅ?iÅ¡la zkouÅ¡ka.
"SleÄ?no, povÄ?zte mi, co pÅ?ipomíná literatura vÅ¡ech vÄ?ků?"
Vím, jak na nÄ?j. A obrození v tom roli hrát nebude. "Možná... možná labyrint... odráží lidskou mysl a lidské srdce. Obsahuje moudrost starých Ä?echů... tak."
"Povídejte dál, sleÄ?no. Zaujalo mÄ? to."
Je to vážnÄ? ten pravý způsob?
"Existuje urÄ?itá hlubina bezpeÄ?nosti, kterou nelze pÅ?ekroÄ?it, protože kdo to udÄ?lá, už se nikdy nedokáže vrátit. Pak je ztracený ve svém truchlivém tÄ?le - duÅ¡i už nikdy nenajde."
"Povídejte, na mÄ? se neohlížejte."
"V dobÄ? národního obrození," název jsem bohužel vyslovit musela, aÄ? jsem se po nÄ?m málem osypala, "lidé odhalili poklad Ä?eského jazyka a dovedli s ním zacházet umnÄ?, bez zbyteÄ?ného mrhání. PozdÄ?jší smÄ?ry ho zneužívaly k zvýraznÄ?ní autorů, díla bouÅ?ila lidi kvůli formÄ? a nikoliv kvůli obsahu. A také," znervóznÄ?la jsem, protože tenhle pÅ?echod a návaznost jsem prostÄ? vymyslet lépe nedokázala, "lidi hodnÄ? pÅ?emyÅ¡lovali o kÅ?esÅ¥anské dokonalosti."
"DobÅ?e, víc vÄ?dÄ?t nechci, sleÄ?no, zdá se, že jste pochopila. Index - zapoÄ?teno - seminárku si nechám, je docela dobrá, ze zkouÅ¡ky za jedna."
"Díky, nashle," usmála jsem se úlevnÄ? a pÅ?es zvuk dovíraných dveÅ?í jsem témÄ?Å? pÅ?eslechla, jak mi na půl úst odpovÄ?dÄ?l: "To sotva."

"Jé, ahoj!"
"U jednoho maníka jsem ji dÄ?lala, fakt v pohodÄ?."
"Ne, neuÄ?il nás; ale taky to pÅ?ednášel."
"Cože? To je mi líto..."
"Za jedna... Hele, není problém to opakovat, a pÅ?íští semestr budeÅ¡ mít náskok, to dáš."
"Tolik? ProÄ? proboha? Hej, to je mi vás fakt líto..."
"Ne, ten můj nevyhodil nikoho."
"No on tu teÄ? skonÄ?il, tenhle semestr."
"Jmenoval se Komenský," zasmála jsem se do telefonu poprvé od doby, co jsem se dozvÄ?dÄ?la, že AniÄ?ku a spoustu dalších ta baba od zkouÅ¡ky vyhodila. "Budu ti o nÄ?m nÄ?kdy vyprávÄ?t. A taky budu doufat, že mi tu zkouÅ¡ku uzná dÄ?kan."
"No... Ono je to fakt na dlouho. NÄ?kdy ti to povím, musím konÄ?it. Hele, mÄ?j se a nevÄ?Å¡ hlavu."
"Jo, mÄ?la, aspoÅ? to jsem bÄ?hem základky a gymplu ovládla k dokonalosti," zasmála jsem se a položila telefon.
Naposledy jsem si pÅ?eÄ?etla lísteÄ?ek, který jsem celou zkouÅ¡ku nervóznÄ? žmoulala v ruce: "K.-Truchl.,Moudr.star.Ä?ech.,Pok.jaz.Ä?es.,PÅ?emyÅ¡l.o dok.kÅ?esÅ¥.,Hlub.bezp.,Lab.sv.a r.sr." Usmála jsem se a vyhodila ho do koÅ¡e. V projíždÄ?jící tramvaji jsem zachytila zpytavý pohled dvou živých, jiskÅ?ivých oÄ?í na tváÅ?i Ä?lovÄ?ka, kterého si kromÄ? mÄ? nevÅ¡iml dokonce ani revizor.

Eithné - Povídky - 1869x - Komentáře (8) - Vložit komentář
Webdesign by nAS