Eithné

18.2.2006 - 15:38:01

Plakat nav�?ky

Je tu málo d�?je, je tu málo mrtvých... Bude se to i tak n�?komu líbit? Ale když se vám zbo�?í pod rukama sv�?t - dokážete napsat n�?co lepšího?

�??Lásko, neodcházej, lásko moje!�??
Dve�?e se zav�?ely, dve�?e do zem�? stínů s �?erným rámováním.
Sesunula jsem se na zem a rozvzlykala se. Vždycky jsem si myslela, jak jsem silná, a najednou jsem zjistila, že nedokážu opustit toho, koho miluji. Upnula jsem se na n�?j celou svou bytostí, celým svým já, a a�? jsem se tak mnohdy netvá�?ila, za jeho život a lásku bych položila celé své bytí.
Cht�?lo se mi zvracet, a�? m�? p�?ed chvílí trápil krutý hlad, v hlav�? se mi tup�? rozbušila kladiva permoníků a nohy necht�?ly držet zbytek té trosky, která se nedávno hrd�? nazývala Alisandrou.
�??Miluju t�?, nesmíš, nesmíš m�? opustit! Nedovedu si bez tebe p�?edstavit svůj život!�??
Jednou mi za to budeš vd�?�?ná, Lis.
�??Lásko! Prosím, miluju t�?, nesmíš, nesmíš mi odejít...�??
Brána ml�?ela a bůh se neslitoval.
Slunce ukon�?ilo svou pouť a obloha z�?ernala inkoustovou �?erní, jen pár hv�?zd a malý srpek M�?síce zá�?ily nemilosrdným sv�?tlem na zbytek �?lov�?ka, na �?lov�?ka, kterému cht�?li ukrást srdce, p�?estože by bez srdce zem�?el.

�??Tak, mali�?ká, copak jsi to po mn�? cht�?la v�?d�?t? Kdy se otevírá brána do zem�? stínů?�??
Z puchu vonných ty�?inek se mi d�?lalo špatn�?, nemohla jsem dýchat ani mluvit. P�?ikývla jsem a modlila se, abych mohla pry�?.
�??Je to nebezpe�?né, hol�?i�?ko. Jsi ješt�? dít�?...�??
Pro�? jí to �?íkají všichni? Jsi malá, jsi dít�?...
�??Strašlivá nebezpe�?enství by t�? tam �?ekala. Na smrt jsi mladá.�??
Nemohla jsem odpov�?d�?t, pohled mi utkv�?l na sta�?en�? za stolem.
�??Ale zaplatila sis to... Tak tedy �?? brána se otevírám mrtvým, živí tam sami neprojdou. Když však n�?kdo um�?e, ať zví�?e nebo �?lov�?k, brána se otev�?e na ten malý okamžik, kdy tam můžeš proniknout, pokud vstoupíš do oné mrtvé duše a projdeš v jejím nehmotném t�?le.�??
Vonné ty�?inky byly �?ím dál výrazn�?jší, motala se mi hlava a zvedal žaludek. Obli�?ej sta�?eny se pozvolna m�?nil v podivnou karikaturu, obrysy se rozmazávaly, sv�?tlo se prom�?nilo v tmu.
Jak bys mohla jít za mnou, když nevydržíš ani toto? zeptal se m�? hlas.
S námahou jsem se zvedla a tápala sm�?rem, kde jsem p�?edpokládala, že jsou dve�?e.
N�?kdo otev�?el a já vyklouzla ven. Pry�?, jen pry�? z toho místa, pry�? odtud a odevšad, pry�? z tohoto sv�?ta.
Musím zabít, zabít pro svou lásku. Koho? Kdo má duši natolik velkou, abych se do ní vešla? Komár, který myslí jen na jídlo a pá�?ení? Brouk, který stále utíká? Králík neznající jiný sv�?t než svůj kotec? A dokážu zabít n�?co v�?tšího?
Lásko, tolik mi scházíš... Ale jak mám zabít? Ud�?lám cokoliv, ale proboha, necht�?j, abych n�?komu sáhla na zdraví a na život! Cht�?l jsi po mn�? tolik v�?cí, kterých jsem se bála... �?ekni si o n�? znovu, budeš je mít!
Lásko moje, miluju t�? víc než sebe...

A je to tady, stojím vedle umírající lan�?, na m�? zírá myslivec, který si myslí, že jsem šílená, a já �?ekám, až to krásné a svobodné zví�?e zem�?e.
Pohled do tmavých o�?í p�?ipomíná pohled do tůn�?, která se má stát osudem jednoho �?lov�?ka a pytle cihel. Krása a moudrost umírá pro můj žal, pro žal ošklivosti a hlouposti. Chápeš m�?, la�?ko?
O�?i se kone�?n�? zav�?ely, krev z rány vytryskla naposledy, z t�?la vykro�?il mlžný stín lesní víly. Zadívala jsem se na ni a ona na m�?. Snad mi i pokynula, abych vstoupila? Opatrn�? jsem vkro�?ila do jejího t�?la, do slabého obalu zmírajícího bytí, a jejíma o�?ima pozorovala, jak otev�?ela tmavou bránu smrti.
Lásko moje, stojíš mi za to? Není to poprvé, co pohlížím do propadla smrti. Naposledy jsem si slibovala, že již nikdy nebudu riskovat, protože dvacetimetrový pád mi za zrůdnou zábavu nestojí. Ale ty jsi mnou, mé srdce bije pro tebe, to není zábava, to je život.
Krok a krok.
Duch lan�? mi dal najevo, že se tady naše cesty navždy d�?lí. Sbohem a odpusť mi, ušlechtilosti.
Nebyla to temná chodba osv�?tlená pekelným ohn�?m ani vzdušný zámek and�?lů. Byla jsem stále tam, kde d�?ív, jen barvy ztratily svůj smysl. Slunce p�?ipomínalo M�?síc v úpl�?ku, sv�?tlo se stalo stínem, z jednoduchého náhle bylo složité.
Lásko má, kde jsi? Došla jsem daleko a neznám cestu k návratu, musím tedy najít alespo�? tebe, p�?ece nezůstanu zde. Dej mi poznat cestu k tob�? a k tvému srdci! Lásko... Tolik mi chybíš. Miluju t�? strašn�? moc, moc jsem se na tebe upnula, jak jsi mi mohl odejít do zem�? stínů? Nedokážu si p�?edstavit, jak bych mohla žít bez tebe! Budu tvým otrokem a �?ímkoliv, co si budeš p�?át!
Opustils m�?, takhle kon�?í vztah, tvou smrtí? napadá m�? stále znovu a já tomu nechci v�?�?it.
Vzpome�? si na první dny, lásko, kdy jsme byli spolu! Jemné dotyky i polibky. Je mi líto každé v�?ty, ve které jsem ti ne�?ekla, že t�? miluju! Chci t�? zpátky, tak se mi vrať, prosím!
Jak se n�?kdo může svobodn�? rozhodnout zem�?ít? Dnes se neumírá stá�?ím, dnes umírají jen ti, kte�?í zem�?ít cht�?jí. Tak jak ses tak mohl rozhodnout práv�? ty?
Sta�?í si lehnout do �?erné trávy a zpytovat všechny své chyby a h�?íchy, kterých nalézám stále víc a víc. Tolikrát jsem ti ublížila zlým slovem... Ale když ty za mnou p�?ijdeš a já pot�?ebuji být sama... Neospravedl�?uj se! oso�?ila jsem náhle sama sebe.
Sv�?t se to�?í a já ne. Sv�?t b�?ží dál a já zůstávám ve svých myšlenkách, potopená a poh�?bená.
To je to nebezpe�?í, o kterém jsi mluvila, stará v�?dmo? �?lov�?ka p�?emůže a udolá vlastní v�?domí? Pro�? jsi mi to ne�?ekla d�?ív? Ty jsi v�?d�?la, že ani tak bych t�? neposlechla, vi�??
Lásko... Kde t�? mám hledat? A budeš m�? vůbec chtít ješt�? vid�?t? Co bude jinak než když jsem t�? vid�?la naposledy? Co se od té doby zm�?nilo? Jen a pouze já, uv�?domila jsem si, že si nedokážu p�?edstavit svůj život bez tebe. Tak lásko, lásko moje...
Alisandro, zvedni se a jdi. Zvedni se a hledej, máš na to tolik �?asu, tolik prázdných dní i nocí! Jsi sama, opušt�?ná a osam�?lá, cht�?la bys, aby do tebe lidé kopali, protože pak bys mohla plakat a oni by se neptali.
Procházej lesem a lukami, bro�? se ledovými potoky a plav p�?es nejv�?tší jezera a mo�?e. Ty svoji lásku najdeš! And�?l strážný s tebou do zem�? stínů nešel, ale stále máš sebe! Alisandro...
Až najdeš zámek zdobený stem v�?ží a stem kupolí, vejdi bránou z �?erného zlata a poklekni p�?ed trůnem. Tam uvidíš vládce a jemu vyjev svoji žádost. Víš vůbec, o�? chceš žádat? Aby ti vrátil n�?koho, kdo odešel z vlastní vůle? Ale jeho srdce ti nevrátí!
Vždyš se ti tvá láska vysm�?je do o�?í! Vysm�?je se tvé slepé oddanosti, vysm�?je se tvé touze vrátit �?as. Tak kam krá�?íš, Alisandro? Pro�? nezůstaneš ležet, pro�? i ty neskon�?íš se svým životem? Budeš žít zde, v zemi mrtvých, t�?eba jej ješt�? n�?kdy potkáš a budeš se opájet p�?edstavou, jaké by bylo ležet mu u nohou. Alisandro! Vzpamatuj se, dít�?. Jsi ješt�? malá... Tak brzy bys cht�?la zem�?ít?
Kdo na m�? vlastn�? mluví? Jsem to já sama? Je to mé srdce, které jsi rozcupoval na kusy?
Tak si lehni a spi. Spi navždy, spi nav�?ky. Pokud se vzbudíš, bude tu jiný sv�?t. Splní se ti tvé p�?ání a ostatní do tebe budou kopat, budeš ta nejnižší a budeš sm�?t plakat. Ale budeš také ráda?

Eithné - Povídky - 1470x - Komentáře (4) - Vložit komentář

Webdesign by nAS