Eithné

31.5.2005 - 05:58:46

Lorien

Tichá dívka, plachá jako motýl a nádherná jako and�?l. V o�?ích má smutek a utrpení, v o�?ích plá�?, který nevysychá. Lorien...

Každý, kdo ji znal, kdo ji jen vid�?l, v�?d�?l, jak se trápí, jak je nešťastná. Její o�?i, tak modré, jako je tůn�? o půlnoci, její pohled, její t�?lo, vše prozrazovalo tu velikou tíhu, jež na ní ležela.
Mnoho mužů by pro její vlídný úsm�?v vraždilo, byli by ochotni riskovat život, kdyby se jí jen mohli dotknout. Obdivovali tu bledou tvá�? a krásné o�?i, štíhlou postavu i jemné ruce, milovali tu, která na sebe nedala sáhnout.
Rádi by jí dali jídlo a dům, nejdražší šaty z hedvábí místo plášt�?, který nosila. Cht�?li by ji obdarovat pen�?zi a šperky, kdyby je p�?ijala.
Jenže dívka s velkýma o�?ima si nikdy nic nevzala, o nic neprosila, její hrdá hlava se nikdy nesklonila.
Žila sama, vídávali ji jen ob�?as, než p�?ed ve�?erem prošla m�?stskou branou pry�?, do lesů. Mnoho lidí znovu o�?ekávalo její p�?íchod, se smutkem se za ní dívalo, když odcházela. Nikdo nev�?d�?l, odkud je. Nedávala se s nikým zbyte�?n�? do �?e�?i, na pozdrav neodpov�?d�?la.

Schylovalo se k ve�?eru, �?ervené paprsky zvolna dohasínaly a z lesa se za�?ala plížit tma.
T�?i muži zvolna vjeli do m�?sta. Každý je zde od pohledu znal, trojici dobrodruhů shán�?jící zde vždy jednou za �?as práci. Dva vále�?níky i hrani�?á�?e, kte�?í za peníze ma�?ili i zachra�?ovali životy �?? byli známí, obávaní i vyhledávaní.
I dnes p�?ijeli do m�?sta proto, aby sehnali práci. Lidé jen kroutili hlavami na znamení toho, že o ni�?em nev�?dí, a vzáp�?tí se otá�?eli, aby se podívali na tu krásnou dívku, která stála na hranici sv�?tla a stínu.
Brzy si jí všimli i ti t�?i. Pobídli kon�? až k ní a ona ustupovala, když si jí zví�?ata cht�?la o�?ichat.
�??Po�?kej, dívko, nic ti neud�?láme. Jen hledáme n�?jakou práci. Nevíš o n�?�?em?�??
Zvolna p�?ikývla a se podívala jednomu z nich do o�?í.
V tu chvíli zajel hrani�?á�? až k ní a pomalu si ji prohlédl. �??Co máš na mysli?�?? zeptal se jí.
�??Drak. Je tam,�?? ukázala rukou za zapadajícím sluncem.
Trojice vydechla, p�?estože jindy by se smála.
�??Vid�?la jsem ho. Chci ho zabít. Jenže sama k n�?mu nemůžu, p�?íliš se m�? bojí,�?? vysv�?tlila potichu a v o�?ích se jí odrážela záplava rudých paprsků.
�??Co je to za draka? Jak vypadá?�?? snažil se z ní dostat jeden z vále�?níků.
�??Je to dra�?ice. �?ervená a krásná�?��?? odpov�?d�?la po delší dob�?.
T�?i muži se na sebe podívali a jeden po druhém kývli. �??Dob�?e, dívko, toho draka zabijeme. Ale tebe s sebou vzít nemůžeme.�??
�??Pro�? ne?�??
�??Je p�?íliš nebezpe�?ný, zabil by t�?. Ať už ti ud�?lal cokoliv, bojovat s ním musíme my. Potom ti můžeme dát náhrdelník z jeho zubů nebo boty z dra�?í kůže, jestli t�? to pot�?ší. Ale ty by ses mu neubránila,�?? vysv�?tlil zvolna první z vále�?níků.
Hrani�?á�? po�?ád fascinovan�? sledoval dívku. Ta pohlédla na n�?j. �??Ty tušíš, pane. Proto bych cht�?la slyšet od tebe, zda si také myslíš, že bych s vámi nem�?la jít.�??
Pod jejím pohledem zaváhal. �??Možná to zní bláhov�?, ale já s Halmou nesouhlasím. Možná si myslíte n�?co jiného,�?? zarazil námitky svých p�?átel, �??ale já jsem ochoten odp�?ísáhnout, že nám ta dívka bude moc užite�?ná.�??
Druhý vále�?ník, který si ta slova vyložil jinak, up�?el na dívku vyzývavý pohled.
Halma pokr�?il rameny. �??Odjíždíme za t�?i dny. P�?iprav se do té doby na cestu.�??
P�?ikývla a odb�?hla pry�? tém�?�? tane�?ním krokem.

�??Kdo to je? Vím, že jsi to myslel jinak, než jak si to P�?šák vyložil. Pov�?z mi to, H�?íb�?.�??
�??Nepovím, jde o mou minulost. Možná je jednou z t�?ch, koho tak dlouho a tak pracn�? hledám.�??
�??Ona? Je to jen dívka. To, že ví �?? možná �?? o drakovi, neznamená, že je to drakobijec. Pro�? si to myslíš?�??
�??V�?�? mi, Halme. Vím, co d�?lám.�??
Vále�?ník se zadíval hrani�?á�?i do o�?í. �??Poj�?me spát,�?? pokr�?il rameny po chvíli.

Do odjezdu ji ve m�?st�? nikdo nevid�?l. Až t�?etího dne stála u brány ve svém plášti, sama, bez ni�?eho.
�??No tak, dívko. �?íkala jsi, že je to daleko. Kde máš kon�?? Kde máš jídlo? P�?ikrývku? N�?co?�?? zasmál se P�?šák.
Zavrt�?la hlavou.
�??My �?ekat nebudeme. Jak nám chceš sta�?it bez kon�??�??
�??Nejezdím na koni,�?? odpov�?d�?la tiše a up�?ela o�?i na hrani�?á�?e. �??Ty bys také nem�?l.�??
�??Nech ji být, P�?šáku. Jestli nám nebude sta�?it, vezmu ji k sob�?,�?? �?ekl rychle, jako by to cht�?l zamluvit.
�??M�?li bychom vyrazit,�?? protrhl nastalé ml�?ení Halma.
�??Jist�?,�?? odpov�?d�?la a první prošla branou.

Šli celý den bez zastavení, kon�? jeli krokem a ona tan�?ila za nimi. Neprohodila jediné slovo, jen ml�?ky ukazovala, kam dál.
Den kon�?il a vládu nad krajinou p�?ebrala noc.
Když se t�?i muži p�?ipravili za spaní a upekli si na ohni jídlo, dívka je sledovala zpovzdálí, odkud sv�?tlo tolik neosl�?ovalo.
Plameny tan�?ily svůj pekelný tanec a kolem se ší�?ily stíny. Vlasy a plášť jí povlávaly ve v�?tru a ona poslouchala píse�?, které ostatní nerozum�?li.
Nev�?d�?li o ní o nic víc než p�?ed odjezdem a už se to nesnažili zjistit. Sta�?ilo jim, že to ví H�?íb�?.
P�?išla noc, hv�?zdy vyšly a m�?síc zašeptal dobrodruhům p�?ání dobré noci. Uvelebili se ke spánku, každý jinde, p�?estože jindy spávali pohromad�?. Nebáli se, že by je n�?kdo p�?epadl, protože je s nimi p�?ece H�?íb�?, který se vždycky vzbudí v�?as.
H�?íb�? se také nebál. Vždyť je s nimi Lorien.

Ráno je vzbudil Halmův výk�?ik. Sed�?l a ukazoval na dlouhý šrám vinoucí se po P�?šákov�? hrudi od prsou až ke slabinám.
Když vále�?ník zpozoroval, �?eho si jeho p�?ítel všimnul, pokr�?il rameny. Rána nebyla hluboká, nebyl tedy důvod se o ni starat.
Hrani�?á�? se ohlédl a o�?ima se dotknul malé st�?íbrné hv�?zdi�?ky na dív�?in�? �?ele. P�?ikývla a on si bezd�?�?n�? p�?ejel rukou tu svoji.
Jen Halma nev�?d�?l, o co jde. Tušil, co v noci P�?šák asi po dívce cht�?l, ale nev�?d�?l o žádné zbrani, kterou by se mohla bránit. Pouze si domyslel, že se jí zastal H�?íb�?, protože vid�?l dlouhé pohledy t�?ch dvou.

Jeli dál mnoho dní, po�?ád stejn�? ml�?enliv�? a o první noci se již nikdo nezmínil.
Všem p�?íhodám však ješt�? nebyl konec.
P�?ejížd�?li potok, když ta bledá dívka uklouzla a noha se jí zaklínila mezi kameny. Ihned k ní p�?ib�?hl H�?íb�? a na b�?eh ji donesl v náru�?i. M�?la poran�?nou nohu a proto, když ji postavil na zem, se ho ihned musela znovu chytit.
Tehdy si P�?šák i Halma všimnuli té podobnosti a kontrastu, který mezi nimi byl. Ona, bledší než smrt, vlasy st�?íbrn�?jší než sv�?tlo luny a o�?i s hloubkou propastí. A proti ní on, sn�?dá tvá�? i v poledne jakoby pokrytá stínem, vlasy �?erné jako noc a o�?i tak tmavé, že by se v nich ztratil i samotný �?ábel.
P�?esto si byli oba podobní, oba stejn�? hrdí a svobodní, oba m�?li stejné držení t�?la i hlavy. A oba m�?li na �?ele sv�?tlou skvrnu, cosi, na co se lidské o�?i nedokázaly ani rozeznat tvar.
Up�?en�? se pozorovali, jakoby zasn�?ní. Pak se H�?íb�? pomalu sklonil k polibku. Byl to jen okamžik, kdy se ob�?ma vále�?níkům zazdálo, že se skvrna na dív�?in�? �?ele rozzá�?ila a hrani�?á�? se s výk�?ikem skácel dozadu.
Dívka se nad n�?j pomalu sklonila. �??Můj druh um�?el,�?? sd�?lila ležící postav�? tém�?�? neslyšn�?, než se vydala dál, malinko kulhaje.
�??H�?íb�?, co ti ta holka provedla?�?? vzpamatoval se z šoku Halma a p�?isko�?il k p�?íteli.
�??Ne�?íkejte jí holka, protože ona holka není,�?? zašeptal potichu.
�??Jméno jako jméno. Jiné nemá,�?? namítnul dobrodruh.
�??Sta�?í je najít. Co t�?eba Prokletá?�?? blýsknul o�?ima za odcházející postavou.
I když se p�?edtím nezdálo, že je slyší, prudce se obrátila. �??Vtipkuješ o tom? To není prokletí!�??
�??A co tedy?�?? zeptal se ironicky H�?íb�?.
�??Jmenujte m�? jakkoliv, jenom ne takhle.�??
�??Dob�?e, myško. Celou dobu jdeš potichu, ale když se ti n�?co stane, umíš se bránit. Bude po tvém,�?? zasmál se P�?šák. �??A promi�?.�??
P�?ikývla a pod rozhalenou košilí za�?ala jeho rána blednout, až zůstala jenom jizva. �??Pro výstrahu, kdybys zapomn�?l,�?? up�?ela na n�?j studený pohled.
�??Nezapomenu, paní. Bylo by to nebezpe�?né.�??
Už beze slova p�?ikývla a vykro�?ila dál.

Teprve když m�?síc dosáhl úpl�?ku, dorazili ke skalám.
�??A te�??�?? podívali se na ni.
�??Vy ho musíte p�?ilákat ke mn�?,�?? ukázala na Halmu s P�?šákem. �??Já ho zabiju.�??
�??Ješt�? jsi nejmenovala H�?íb�?te,�?? zasmál se jejímu plánu P�?šák.
�??Může se dívat. S vámi jít nesmí.�??
�??Pro�? ne?�?? ptal se stále s úsm�?vem P�?šák.
�??Halmo, v�?�? jí.�??
Pod hrani�?á�?ovým pohledem se P�?šák p�?estal smát ihned.
�??B�?žte,�?? p�?ikázal jim a sám se vydal schovat v k�?oví u louky, na které stáli.

Halma s P�?šákem díky dív�?in�? popisu cesty nebloudili. Dra�?í sluj našli snad rychleji, než by sami cht�?li. Uprost�?ed skalní st�?ny se �?ernal otvor jeskyn�?, ze kterého se ozýval hluk.
Zbývalo jediné. Když P�?šák za�?val, sám se leknul toho, jak to na tohle místo zn�?lo nepat�?i�?n�?. Alespo�? to splnilo svůj ú�?el.
Ne�?ekali, až spat�?í dra�?í hlavu. Obrátili kon�? k út�?ku a modlili se, aby to stihli.
Drak za nimi p�?i b�?hu kácel stromy ve snaze je dostihnout.
U louky zastavil a za�?val.
Vále�?níci zastavili až za jejich spole�?nicí, nahou a neozbrojenou. Dívali se, jak krá�?í p�?ed rudou sa�? a dívá se jí do o�?í. �??P�?išla jsem t�? zabít a ty víš pro�?.�??
Drak se ot�?ásl smíchem.
�??Nesm�?j se, když to není k smíchu.�??
�??Snad nežárlíš?�?? zeptala se žena s ohniv�? rudými vlasy, stojící na míst�?, kde byl ješt�? p�?ed chvílí drak.
Halma s P�?šákem vydechli. I ona byla nahá a bylo by t�?žké rozhodnout, která byla krásn�?jší. Zatímco jejich spole�?nice vypadala k�?ehce a zraniteln�?, ta druhá byla dráždiv�? a agresivn�? krásná, ohnivá a vzrušující.
�??Divíš se?�?? zeptala se bledá dívka potichu.
�??Uboža�?ko. Odejdi, je vás už málo.�??
�??Vím, že se m�? bojíš. Jenže já jsem p�?išla bojovat.�??
�??Zem�?eš,�?? odpov�?d�?la lakonicky ta druhá, než se zm�?nila zp�?t do dra�?í podoby.

Vyšly proti sob�?. Dívka s dra�?icí kolem sebe pomalu kroužily, hledaje slabinu té druhé. Dra�?ice zkusmo vychrlila plamen, který se dv�? stopy p�?ed dívkou zastavil. Hv�?zda se zat�?pytila.
Když se rozeb�?hla, rudá dra�?ice za�?vala a ohnala se ocasem. Odhodila ji na dva sáhy daleko, ale zaplatila za to krvavým šrámem.
Halma zav�?el o�?i, když dra�?ice p�?isko�?ila, aby soupe�?ku zašlápla. Vid�?l, jak se dívka jen podívala k nebi a zůstala ležet.
Obrovská noha nedopadla. Dra�?ice za�?vala vztekem a bolestí, když jí za�?ala z tlapy téci krev. A ani tehdy se dívka nepohnula.
Dra�?ice se prom�?nila zp�?t v ženu. �??Možná jsi moc malá, než abych se k tob�? dostala ve své podob�?, Lorien, ale jako �?lov�?k t�? zabít můžu.�??
�??Copak ty nevíš, co se s námi stane, když nám zem�?e druh?�?? zeptala se potichu a smutn�? Lorien.
�??Nezajímá m�? to. On p�?išel za mnou!�??
�??Jsi lhá�?ka. Jen o�?arováním bys mého drahého donutila k nev�?�?e. My nejsme jako lidé!�??
Dra�?í žena s rudými vlasy se usmála. �??Máš pravdu. Ale k �?emu ti to je?�??
Když se sklonila nad ležící dívku, vyk�?ikla a rukama si zakryla nový šrám.
�??Nejsi tak bezbranná jak vypadáš, vi�?? Ale o to už se postarám!�?? zasy�?ela a chytila Lorien pod bradou. �??Jak se te�? budeš bránit, no?�?? Odpov�?di se nedo�?kala.
Vycenila zuby, malé a ostré jako jehly.
Víc toho ud�?lat nestihla. Když se za ní ozval zvuk kopyt, bylo pozd�?. Obrovský �?erný roh ji probodl naskrz, jednorožec za�?ehtal a sklonil se k Lorien.
Ta ho prudce odstr�?ila. �??Jak ses opovážil? Jak jsi mi to jen mohl ud�?lat? To byla má pomsta, já ji m�?la zabít!�?? k�?i�?ela zoufale a slzy jí tekly po tvá�?ích.
Jednorožec o krok ustoupil.
�??P�?išla jsem o svého druha a jen pomstou jsem se mohla zachránit! Nechci zůstat v tomhle t�?le, v lidské podob�?�?� Je p�?íliš smrtelná!�??
�??Můžeš zabít m�?,�?? odpov�?d�?l jí vážn�? H�?íb�?. �??Bál jsem se o tebe.�??
Lorien k n�?mu p�?istoupila. �??Sám jsi mi to nabídnul,�?? pohodila hlavou a nechala zazá�?it svou hv�?zdu. Když ji p�?iblížila k hrani�?á�?ov�? hrudi, na zem dopadlo t�?lo �?erného jednorožce.
P�?šák s Halmou nevnímali smrt jejich druha, hrani�?á�?e. Oni jen fascinovan�? sledovali bílého tvora se st�?íbrnou h�?ívou, toho nádherného jednorožce, v n�?hož se zm�?nila Lorien.
Vzepjala se na zadní a dlouze za�?ehtala. Vítala zp�?t svůj starý život.

Eithné - Povídky - 1668x - Komentáře (2) - Vložit komentář

Webdesign by nAS