Eithné

24.11.2006 - 14:42:07

Lidská krev pro and�?la

První s tím p�?išlo Sargo, pak jsem se ješt�? upsala Laakii a Vaiwíkovi. A z důvodu komprimace se to všechno sfouklo dohromady jednou povídkou.
Nevíte o �?em je �?e�?? Toť jednoduché - za to, že mi výše jmenovaní vyndavali ježka z klece, jsem jim slíbila jednu z rolí v n�?jakém dílku.
A co že to tedy vlastn�? vzniklo? ;o)

Sníh padal tiše: padal, šeptal, hladil; pokrýval st�?echy, lampy, vyh�?ezlá st�?eva a rozšklebené rány v t�?lech mu�?edníků, jejichž jediné ideály jim byly t�?sn�? p�?ed smrtí vzaty a rozdupány do b�?e�?ky, ve které se nyní váleli.
And�?l �?erný jako uhel se sklán�?l nad mrtvolou jinocha, tém�?�? ješt�? chlapce, a plakal. �?erné slzy skráp�?ly hochovu tvá�? a stékaly do bílé pe�?iny pod ním. Z t�?la se ješt�? kou�?ilo.
Co to zavinil? Pro�? to tak dopadlo? Tohle se nem�?lo stát! Kdo se ho te�? ujme? Šedé, skoro zelené o�?i se p�?ivíraly chladem.
Odn�?kud zazn�?l zvuk píšťaly. Veselá melodie se bez povšimnutí probíjela obrazem zkázy a zah�?ívala srdce každému, kdo ho ješt�? m�?l.
And�?l zvedl hlavu. Jeho rudé vlasy ho zastudily na krku. Nemohl uv�?�?it tomu, co vid�?l: malá postavi�?ka zvesela p�?eskakovala krvavé kaluže a bývalé bojovníky zrůdného práva a s chutí hrála na malovanou píšťalu.
Pohledy se st�?etly. Krátce se p�?imkly a hodnotily, melodie na okamžik pohasla, jako by ji odvál vítr, jedna postava se snažila odhadnout tu druhou.
�??Ahój,�?? zasmála se najednou nov�? p�?íchozí a penízky na oble�?ení jí zacinkaly o sebe.
And�?l p�?ikývl. Teprve te�? si podivnou osobu po�?ádn�? prohlédl. Špi�?até uši, modré o�?i, alabastrov�? bílá pleť a neskute�?n�? pestré oble�?ení, kterému vévodila žlutá blůzka a �?ervená sukn�?. Dále m�?la n�?kolik dní neholené vousy, o n�?co byteln�?jší postavu než v�?tšina žen a byla vysoká p�?ibližn�? do pasu oby�?ejného �?lov�?ka. Dlouhé hn�?dé vlasy a hu�?até obo�?í byla pak už jen te�?ka, která nikoho nemohla rozhodit.
�??Co tu d�?láš?�?? zeptala se op�?t osůbka.
�??Truchlím,�?? zjevila se odpov�?�?. And�?lův hlas zn�?l dut�?, jako by osam�?lý herec hrál divadlo v rozlehlé místnosti pro holé st�?ny. �??Truchlím nad zkázou, kterou jsem svou láskou způsobilo, truchlím pro zlo, které nastalo i nastane. Bylo jsem vybráno, abych to bylo já, kdo na sebe vezme všechnu vinu sv�?ta.�?? Jak se slova ve vzduchu objevovala, stejn�? tak mizela. Z šedých o�?í skanula další slza.
�??Aha,�?? zarazila se osůbka, chvíli p�?emýšlela a pak ji n�?co napadlo - zase se rozzá�?ila, úsm�?v jí op�?t zalil tvá�? a pronesla: �??Já jsem Laakii. Nevíš, kde je tady n�?jaká hospoda?�??
And�?l se ani nepohnul. Sn�?hové vlo�?ky vypadaly na �?erném t�?le pon�?kud nepat�?i�?n�?.
�??Nastydneš,�?? dodala Laakii dobrácky. �??S rýmou se truchlí strašn�? špatn�?, t�?eba t�? ani nepustí do kostela.�??
V ten okamžik blýsklo and�?lovi hn�?vem v o�?ích, kdesi za obzorem zah�?m�?lo a oblaka nad nimi za�?ínala hroziv�? �?ernat. �??Mn�? NIKDO nic nezakáže!�?? zadun�?la slova zše�?elým okolím a vzduch za�?ínal prašt�?t mrazem. Vše živé utichlo.
�??Kap - kap - kap,�?? odm�?�?ovala �?as voda stékající ze st�?ech domů.
�??Aha,�?? zopakovala Laakii op�?t. �??Hm... Ale na to jídlo půjdeš, vi�??�??
And�?l p�?emýšlel. Byla zima a m�?l hlad, m�?l tu ale také poslání, musel truchlit za vše, co způsobí. Jenže copak může nechat toho ubohého tvora samotného? Což kdyby mu to bylo líto? Když pro lásku zabíjí, mohl by jí aspo�? trochu poskytnout i n�?komu jinému... P�?ikývl.
Laakii bez dechu sledovala, jak se ta nádherná bytost zvedá ze zem�?, uchvátila ji k�?ídla z havraního pe�?í, kontrast �?erného t�?la, šedých o�?í a rudých vlasů, obdivovala spanilé pohyby toho nebeského stvo�?ení.
�??Jsem Sargo.�??
Laakii se lekla, že skoro nadsko�?ila. Stále si nemohla na podivnou �?e�? zvyknout.
Vyšli bok po boku, krása a síla, zt�?lesn�?ní zvrhlostí tohoto sv�?ta.

�??Odkud jseš?�??
Ml�?ení bylo Laakii odpov�?dí.
�??Já jsem ze severu. D�?jou se tam te�? strašné v�?ci... Slyšel už jsi o tom, jak te�? Roghar úto�?í na všechny, kte�?í jsou kolem? O jeho strašlivých armádách, o neporazitelných bojovnících, o neprorazitelných zbrojích? Slyšel už jsi o mo�?i vojáků, o mo�?i, které se táhne z obzoru na obzor? Slyšel už jsi o tom?!
Tamodtud pocházím, Sargo. Budu ti vypráv�?t, co se d�?je...�??
Sargo ml�?elo. Šlo a dívalo se p�?ed sebe, na Laakii nepohlédlo. S ní se nyní udála zm�?na. Veselý zjev byl odvát spolu se sn�?hovými vlo�?kami, nyní vedle Sargo nešel půlelf nebo půltrpaslík, chcete-li. Šla tam bytost s cílem, jasn�? daným, pro který je t�?eba žít.
�??Moje sekera se jmenuje Matylda a vrah mého bratra se jmenuje Roghar.
Můj klan žil v Polárních horách, tam, kde pramení Vátá. V horách jsme lovili, v horách jsme t�?žili zlato a železnou rudu a hory byly jediné, co jsme k životu pot�?ebovali. Nikomu jsme nebyli na obtíž, nikoho jsme o nic neprosili.
Pak p�?išel Roghar, zem�? prý jde do války a my půjdeme také. Cht�?l nám odvést naše muže, zabavit zbran�?, které jsme kovali, cht�?l po nás všechno, díky �?emu můžeme žít. A když jsme �?ekli ne,�?? odml�?ela se Laakii a smutn�? pohladila píšťalu, kterou držela v rukou, �??zaúto�?il se svými vojsky na nás. Prý aby si ostatní klany svou odpov�?�? rozmyslely.�??
K�?upání sn�?hu p�?ipomínalo d�?tské hry. Zasn�?žená krajina a zasn�?žené m�?ste�?ko, kterým procházeli, bylo tak�?ka idylické. Krvav�? rudá zem�? byla za zády souputníků.
Laakii p�?iložila píšťalu ke rtům a za�?ala hrát, pomalu, táhle, procít�?n�? a smutn�?. Bylo to zvláštní, vždyť smutní mohou být jen krásní lidé, u ošklivých to p�?ece není p�?kné na pohled, nedojímají.
Sargo stékaly po tvá�?ích �?erné slzy a vypalovaly díry do sn�?hu.
�??Pozabíjeli nás dost, i když jsme se bránili. Zaplavili celé m�?sto, štoly a sluje, polovinu chodeb vyhodili do vzduchu, nechali zasypat ženy s d�?tmi, které se tam ukryly! Mordovali nás jako obtížný hmyz! A smáli se, p�?i Thorovi, jak oni se smáli! Jako šílenci, jako �?áblové! Museli jsme utéci dál, do hor. Šli za námi, m�?li rozkaz...�??
�??... m�?li rozkaz od knížete Roghara vás dostat do posledního. A když už jste dostali k mo�?i a cesta dál nevedla, dostali vás. Neunikl nikdo z vás.�??
�??Unikla jsem já. Nechali m�? žít, protože v�?d�?li, že jiný klan m�? už za svou nep�?ijme kvůli tomu, kdo jsem. Ale to nev�?d�?li, že trpasli�?í srdce a elfí pam�?ť nezapomíná! Mám v�?�?nost na to, abych se pomstila!�??
�??Laakii? Nemohlo jsem s tím nic ud�?lat,�?? sklonil hlavu and�?l a dob�?e v�?d�?l, že lže.
�??Co jsi provedl, and�?li?�?? zeptala se Laakii po odmlce. Necht�?la chápat.
�??Nechceš to v�?d�?t, Laakii.�??
�??Sargo...�??
�??Nechceš to v�?d�?t. Támhle je hospoda, tam jsi mí�?ila, bojovnice. Tak jdi a opij se, mávej sekerou, dokud můžeš. A zítra zase vsta�? a jdi zabíjet, než sama um�?eš. To je život, který t�? �?eká, který �?eká tebe, smrtelnou. Tak b�?ž!�??
Laakii znovu pohlédla do t�?ch ledových o�?í a zachv�?la se. Spat�?ila v nich sebe, sama sebe, tolik mrtvou, jen stále dýchající. �??And�?li? Pomož mi hádat, co bude. �?ekni mi co bylo a co je. Prosím, and�?li.�??
Sargo neodpov�?d�?lo. Ml�?elo a na rudé vlasy spadal stále další a další sníh a pak zaví�?ila noc a vesmír a and�?lská k�?ídla a Laakii osam�?la.

V�?ískot
a
sténání
a
�?ev.

A pak ticho a tma.

Barevné listí ze stromů již dávno opadalo a v sychravém vzduchu se nesl p�?íslib zimy. Holé v�?tve vrzaly symfonie nadpozemských básníků a vítr kvílel druhý hlas.
N�?která rozmasakrovaná t�?la ješt�? žila, a�? duch a rozum je pomalu opoušt�?l.
Laakii ležela vedle svých bojovníků a pevn�? svírala svoji sekeru. O�?i m�?la zaslepené blátem a krví, dýchala m�?lce a s obtížemi a v�?d�?la, že um�?e.
�??Bojovnice, je �?as,�?? zjevil se v její hlav�? hlas, na který se nedá zapomenout. �??Roghar žije, bojovnice. Nesplnila jsi to, pro co jsi žila. V�?�?ilo jsem ti více.�??
Co jsem provedla, Sargo? Pro�? jsi tohle ud�?lal?
Na b�?iše jí vybuchla ostrá bolest. Pootev�?ela o�?i a okolní sv�?tlo ji oslepilo. Cítila strašlivou bolest a pak už nic.

Sargo se toulalo nekone�?ným prostorem mezi hv�?zdami a p�?emýšlelo. Vždyť na to m�?lo celou v�?�?nost...
Nebylo dobré to, co d�?lalo.
�?as ztratil význam. Toulalo se nekone�?nem, kam smrtelníci nemohou, a ujišťovalo se o tom co bylo a co bude.
N�?kde v budoucnosti plakalo dít�?, and�?lovo dít�?, a Sargo v�?d�?lo, co musí d�?lat. Ale necht�?lo. Tolik a strašn�? moc necht�?lo... Ale dít�? plakalo stále a po�?ád, opušt�?né, zmírající.
Sargo slyšelo ten plá�? a cht�?lo, aby p�?estalo. Cht�?lo uchopit krev své krve do náru�?e a zapomenout na minulost, cht�?lo jej samotné vychovat v obraz svého lepšího já.
Sargo p�?emýšlelo a v�?d�?lo, jak se rozhodne.

Do Rogharova paláce vstoupil démon. Šedé, skoro zelené o�?i se blýskaly v �?erném obli�?eji jako drahokamy, rudé vlasy mu stékaly po zádech ve t�?pytivých vodopádech a k�?ídla m�?l rozložená, aby každý mohl obdivovat havraní �?er�?, jež je pokrývala.
Dlouho mluvil s Rogharem, dlouhé hodiny a dlouhé dny. Vstupoval mu do snů a nedával vládci odpo�?inout, našeptával mu, jak zabíjet nevinné, radil, jak vyvraždit sv�?t. V panovníkových myšlenkách, d�?íve tolik plných míru a dobroty, za�?ínaly zvonit me�?e a mysl se po�?ala opájet p�?edstavou moci.
Dlouho do noci stával panovník nad mapou známého sv�?ta a posouval neviditelné armády do všech koutů, aby p�?inesly tam�?jším lidem osvícenství a smrt. A and�?l stál u n�?j, usmíval se na n�?j a v duchu se zatracoval.
Po t�?ch nekone�?ných a nejistých dnech p�?išel rozkaz. Kon�? p�?ep�?áhli z pluhů do vále�?ných vozů a sedláky místo krumpá�?ů vyzbrojili zbran�?mi. Celá zem�? se od�?la do kovu v Rogharových barvách a vyhlásila sv�?tu válku.
Po�?átek konce, konec smrti, záchrana zrození.
And�?l toužil.
Rogharovi lidé umírali a také umírali lidé jeho protivníků. Smrt kroužila okolím a brala k sob�? duše armád, protože pro jednotlivce nezbylo v pekle místo.

�??Jojáqím,�?? zašeptalo Sargo a zav�?elo o�?i. �??Bohem bude vyvýšen...�??
Vznášelo se uprost�?ed ni�?eho a �?ekalo, až válka dokon�?í své dílo. Sledovalo, co se d�?je, a v duchu hladilo to malé stvo�?ení, kvůli n�?muž muselo tolik lidí zem�?ít.
Mrak smrti se zvedl z kolébky a vydal se na pouť sv�?tem, aby dovedl duše k v�?�?nému
zatracení.
Sargo vyrazilo. Hv�?zdy se prom�?nily v pouhé �?árky, nebytí nabylo nových barev duhy a p�?ítomnost p�?estávala stíhat p�?etékat k minulosti. Jako �?erná smršť prorazilo do paláce smrti a bez zaváhání vtrhlo do d�?tského pokoje, kde byla jen kolébka a pak už nic.
Beze zvuku p�?istoupilo blíž a po tvá�?i mu stekla slza. Jojáqím, dít�? and�?la a smrti. Te�? už bude jeho, jen a jen jeho.
Chlape�?ek otev�?el o�?ka a zadíval se na svého rodi�?e.
�??Va-wa,�?? sd�?lil důsledn�?.
�??Vawa?�?? otázalo se Sargo s otázkou v o�?ích.
�??Va-wa,�?? zopakoval chlape�?ek a str�?il si palec do pusy.
�??�?ekni máma,�?? zkusilo Sargo, zatímco bralo dít�? do náru�?e.
�??Va-wa.�??
�??Tak tedy Vawa. Jojáqíme, doufám, že ses rozlou�?il s tatínkem, protože te�? ho neuvidíš - až do smrti.�??
Když o pár chvil pozd�?ji zaví�?il v pokoji �?erný mrak, nebyl už tam nikdo, kdo by se nad tím mohl podivit.

�??Maminko, kdo byl Vawa?�??
Sargo se zamyslelo a pohladilo syna po vlasech. Byly �?erné jako celý and�?l, stejn�? tak o�?i. Byly �?erné stejn�? jako noc, kterou se Jojáqím rád toulával, pozorujíce hv�?zdy. �??Va-i-wa... Snažilo jsem se to zjistit. Bylo to jediné, co jsi dlouhou dobu um�?l �?íct.
Myslím, že to byl �?lov�?k - nebo vlastn�? spíš hobit, který t�? chránil.
Tvůj otec je mocný, Jojáqíme, o tob�? však neví nic. Neví nic ani o mn�? - neví, že a�? nesmrtelní, pot�?ebujeme jíst a pít a odpo�?ívat.
Va-i-wa sloužil v dom�? tvého otce a když zjistil, co jsi za�?, krmil t�? a staral se o tebe a jen díky n�?mu ješt�? žiješ.�??
�??Kde je?�??
�??Jojáqíme, nebýt války, tvůj otec by nikdy nem�?l důvod t�? opustit na tak dlouho. A není války bez mrtvých, to snad víš, ne?�??
�??Mami? Zabil jsem p�?íliš mnoho lidí... Mám z toho strach, je mi ze sebe špatn�?. Co mám d�?lat, mami?�??
Sargo ml�?elo. Na tohle odpov�?d�?t neum�?lo. Cht�?lo by, aby chlapec dokázal zapomenout, jenže v�?d�?lo, že to není možné. Ani Sargo, ani Jojáqím zapomínat neumí, to je úd�?l nesmrtelných.
Nav�?ky budou Sargo v hlav�? znít veselé tóny z flétny Laakii, navždy bude s vd�?kem vzpomínat na Va-i-wu a v bezedné prázdnot�? jej bude svírat a dusit vzpomínka na o�?i krále Roghara, v nichž byla vlastní vůle potla�?ena oddaností stáda ovcí.
Rodi�? p�?ežil a dít�? p�?ežilo; tak to má být.
Nezáleží na tom, co bylo p�?edtím, důležité je vid�?t to, co nastalo potom.

Eithné - Povídky - 1555x - Komentáře (10) - Vložit komentář

Webdesign by nAS