Eithné

10.1.2006 - 13:56:47

Kocourek

Tady vám p�?ináším pohádku o malém kocourkovi. Jen nesmíte zapomínat, že je to jen pohádka...

Pohladila jsem hol�?i�?ku sedící na mém klín�? po hlav�?.
�??Chceš slyšet pohádku?�?? zeptala jsem se jí a zadívala se z okna na zasn�?ženou ulici. Na prot�?jší zídce se protahovala ko�?ka a padající vlo�?ky jí zdobily h�?bet.
�??P�?e�?teš mi n�?jakou? Pod postelí mám knížku-�??
�??Ne, to ne. Ráda bych ti jednu vypráv�?la, takovou, kterou jinde neuslyšíš, Markétko,�?? zarazila jsem ji. Pohádky ne�?tu. Ode m�? d�?ti neslýchají p�?íb�?hy, které mohou slyšet n�?kde jinde.
�??A bude tam princezna? A drak?�??
Usmála jsem se. �??To se dozvíš, když si ji necháš vypráv�?t.�??
�??Aspo�? malý drá�?ek...�??
Znovu jsem se pousmála a za�?ala potichu vypráv�?t.
�??Když půjdeš po�?ád rovn�? za zapadajícím sluncem a ješt�? kousek dál, cesta t�? p�?ivede na opušt�?ný kopec. Na svahu stojí hustý les a jen vršek je holý kvůli silným v�?trům.
I m�? tam jednou p�?ivedly mé kroky. Šla-�?? zesílila jsem hlas, abych zarazila Markét�?in dotaz, �??jsem se projít na n�?kolik dnů daleko od civilizace, protože už jsem m�?la po krk všeho m�?stského a cht�?la jsem si užít klidu.
Podzim barvil listy �?ervenou barvou a nedávný déšť ozdobil v�?tve stromů st�?íbrnými kapkami vody.
Šla jsem po udupané cest�? a byla jsem zv�?davá, kam m�? zavede. Jak �?íkám, cht�?la jsem utéct od civilizace, mapu jsem nem�?la, sta�?ilo jít stále rovn�?.
Netrvalo dlouho a došla jsem na rozcestí. Zapome�? na ukazatele, jaké potkáš na zna�?ených cestách. Tenhle byl oprýskaný z vyschlého d�?eva a nápisy psané smute�?ní �?ernou barvou tém�?�? nešly p�?e�?íst. Ned�?lala jsem si s tím t�?žkou hlavu, nem�?la jsem konkrétní cíl.
Málem jsem se rozhodla jít jednou cestou, když m�? zam�?oukání za mými zády p�?im�?lo se oto�?it. Bylo tam malinké koťátko, víš?�??
�??Tu znám, jmenuje se Kocour v botách!�?? p�?erušila m�? Markétka pyšn�?, že zná i jednu moji pohádku.
�??Ne, není, ten p�?eci za�?ínal jinak. A nech m�? domluvit, nebo ti nepovím nic, rozumíš?�??
Hol�?i�?ka kývla a já si byla jistá, že se zatvá�?ila provinile. I když to �?lov�?k podle temene hlavy nepozná.
�??Zajímalo m�?, jak se tam dostalo, a tak jsem k n�?mu p�?išla blíž. M�?lo zran�?nou tlapku. Aspo�? tak, aby mu netekla krev, jsem mu ji ovázala, a vzala ho do náru�?e, že ho vezmu s sebou a pozd�?ji k veteriná�?i, protože tady by brzy um�?elo hlady a zimou.
Vykra�?ovala jsem si dál barevným lesem, když jsem zdálky zaslechla n�?�?í smích. Necht�?la jsem nikoho potkat, a tak jsem odbo�?ila z cesty.
Vždyť m�? znáš, Markétko, nemám ráda lidi,�?? pohladila jsem ji po vlasech.
�??Brzy jsem dorazila ke skalnímu srázu, pod kterým bylo nádherné jezírko. Chystala jsem se seb�?hnout dolů po uzounké p�?šince, která se proplétala mezi kameny, když to kot�? znovu zam�?oukalo.
�??Copak je ti, �?í�?o?�?? zeptala jsem se s úsm�?vem.
Vysko�?ilo mi z náru�?e, než jsem ho stihla zachytit, a vb�?hlo na p�?šinku. Chystala jsem se vykro�?it za ním, když se pod ním utrhl kus skály a spadl s ním dolů.
Můj výk�?ik zanikl v rachocení padajích kamenů.
Ráda bych ho šla dolů hledat, ale už nebylo kudy. Zachránilo mi život...
Zůstala jsem na noc kousek od toho místa.
Bylo mi ho líto, cht�?la jsem mu pomoci a místo toho skon�?ilo takhle. Jenže co jsem m�?la d�?lat? Alespo�? že jsem dolů nespadla já...
Nemysli si, byla jsem smutná, než jsem usnula, bre�?ela jsem. Cítila jsem se najednou hrozn�? opušt�?n�?, jako by mi zem�?el n�?kdo blízký. A v noci se mi zdálo, že na té skále jsem byla já, ne ono.
Když jsem ráno otev�?ela o�?i, sed�?lo vedle m�?, lízalo si zran�?nou tlapku a nevypadalo o nic zran�?n�?jší, než když jsem ho našla.
Nejd�?ív jsem vykulila o�?i, protože jsem nev�?d�?la, kde se tam vzalo, ale vzáp�?tí jsem ho popadla a p�?itiskla k sob�?. Nevím pro�?, ale m�?la jsem obrovskou radost, že ho zase vidím.
Vyrazily jsme na další cestu, kot�? i já.
St�?ídav�? jsem ho nesla v náru�?i a na batohu, hrozn�? ráda, že je se mnou. �?leva, že nezem�?elo, a vd�?�?nost, že m�? upozornilo, ve mn�? vzbudilo obrovské pouto k tomu zví�?eti.
Pokra�?ovaly jsme podél skály stále dál. Nakonec nás ale strž dolů zahnala až zpátky na cestu. Byla rozježd�?ná od úzkých kol - takových, jaké se d�?íve dávaly k vozům s ko�?mi. Ostatn�? stop okovaných koní tam bylo také dost.
Byla jsem zv�?davá, kam vedou, a tak jsem na cest�? zůstala a pozorn�? je sledovala.
Šla jsem op�?t až do soumraku. Na spaní jsem zůstala vedle cesty, o jídlo i pití jsem se rozd�?lila s kot�?tem a nakonec jsem ho vzala i k sob�? do spacáku, aby nezmrzlo.
M�?lo nádherné o�?i, ve sv�?tle hv�?zd svítily jasnou zelení. Myslím, že asi v tom lese vyrůstalo, bylo vid�?t, jak jej miluje. Ale ode m�? utéct necht�?lo, kdoví pro�? si m�? také oblíbilo...
Další den m�? probudila mokrá kapradina, která se mi pod tíhou rosy p�?itiskla na tvá�?.
Vyrazila jsem dál.
Bylo ješt�? brzo a chladno; sundala jsem si boty a s pot�?šením jsem se brouzdala nohama mechem vedle cesty. Kot�? šlo už n�?jakou dobu také po svých, vypadalo to, že se mu noha pomalu hojí, i když stále ješt�? kulhalo.
N�?kdy k poledni cesta vyústila na palouk.
Nevím, jestli jsem se ti už n�?kdy zmínila, že miluju historický šerm.�??
Markétka ml�?ky zavrt�?la hlavou.
�??Byl tam historický tábor, dva gotické stany a spousta lidí ve zbrojích, v�?tšina i m�?la stejnokroje. Rozhodla jsem se, že radši nebudu rušit a cht�?la jsem je obejít. Vypadalo to na n�?co velkého, m�?li tam i kon�?, divila jsem se, že jsem o tom nev�?d�?la dop�?edu.
Jeden z nich, asi na hlídce, m�? zastavil. N�?co na m�? za�?val, n�?jakou otázku, ale já mu nerozumn�?la ani slovo. Došlo mi, jak jsem se spletla. Mozek v tu chvíli nezajímá, jestli to je možné nebo není �?? já prost�? v�?d�?la, že nejsem v sou�?asnosti. Nikdo kvůli šermu nemá zarostlý nemytý obli�?ej, napůl vypadané zuby, každý se o své zbran�? i oble�?ení stará co nejlépe. Ne tihle lidé.
Kot�? se mu vrhlo do obli�?eje na o�?i.
Využila jsem toho a za�?ala jsem utíkat. Po�?ád jsem byla v šoku, ale to m�? našt�?stí nezastavilo.
Ne�?ekla bych, že za mnou b�?želi, a jestli ano, brzy to vzdali.
Teprve když se mi p�?ed o�?ima za�?ala d�?lat rudá kola, zastavila jsem. P�?ipadala jsem si trapn�? �?? to p�?eci nemohla být pravda �?? a krom�? toho jsem op�?t ztratila kot�?. Ale to jist�? uteklo, muselo... Rozhodla jsem se po�?kat. T�?eba p�?ijde, musí...
Ve skute�?nosti jsem tomu nev�?�?ila a o to jsem byla p�?ekvapen�?jší, když vylezlo z k�?oví. Vypadalo to, že ani te�? neutržilo žádný šrám.
Podívalo se na m�? jakoby hodnotícím pohledem, pak se odvrátilo a s královskou důstojností se vymo�?ilo do ke�?e, ze kterého se p�?ed chvílí vyno�?ilo. Kocourek.
�??D�?kuju,�?? �?ekla jsem, možná pro vlastní dobrý pocit, než že bych to myslela doopravdy, a vyrazila jsem dál, zatímco se mi hlavou hnaly nejrůzn�?jší myšlenky. Kam jsem se to k �?ertu dostala? A už dlouho jsem nepotkala žádné m�?sto...
Kot�? m�? vzáp�?tí dohnalo a sko�?ilo mi na záda. Vzala jsem ho do náru�?í a zamyšlen�? jsem ho hladila po h�?betu.
Do ve�?era jsem všechno pustila z hlavy, za�?alo m�? trápit, že jsme nepotkali cestou žádný potok, protože mi za�?ala docházet voda. Snad zítra...
Zítra m�? �?ekalo n�?co jiného. Došli jsme do vesnice. Jenže místo tradi�?ního �?eského venkova to byla vesni�?ka odn�?kud ze st�?edov�?ku, nejspíš kouzlem p�?emístná sem.
Co jsem m�?la d�?lat? To bylo to první, co m�? napadlo. Jak se chovat? Za�?ít vyk�?ikovat n�?co o duchách a pobíhat po nám�?stí?
Zatímco mi tohle vrtalo hlavou, došla jsem ke studni. Po�?kala jsem, až n�?jaká dívka vytáhne v�?dro a pak jsem tím samým způsobem cht�?la vytáhnout vodu pro sebe. Bylo to zatracen�? t�?žké.
Napila jsem se a dala jsem napít i kocourovi. Pak jsem naplnila láhve a nakonec mu omyla tlapku.
Co dál? Tady �?eské peníze platit nebudou... Necht�?lo se mi to ani zkoušet a tak jsem šla dál.
�??Myslíš, že se budeme moct vrátit domů?�?? zeptala jsem se zamyšlen�? kot�?te. Oplatilo mi pohled úzce staženýma zorni�?kama.
Dokud to nezjistím, nemá smysl panika�?it. A zatím se vracet nechci.
Kus za vesnicí mi cestu zastoupili dva p�?ímo ukázkoví otrhanci, v rukou nože. N�?co mi �?ekli, p�?edpokládám, že cht�?li asi peníze. Pak jeden z nich zpozoroval ko�?ku na mém rameni a str�?il do druhého. Tak se na m�? zadíval o n�?co pozorn�?ji, n�?co k�?ikl a rozmáchl se po mn�? nožem.
To jsem ne�?ekala. Zastávám názor, že ani zlod�?j nedokáže jen tak zabít. Tihle asi ano. Ale já zůstala stát, nestihla bych nic ud�?lat.
Do rány mu sko�?il kocourek. Nůž ho nabral nezten�?enou rychlostí a zakrojil se mu do t�?lí�?ka. �?ervená tekutina vyst�?íkla všude kolem, i na m�?.
Vyk�?ikla jsem, stejn�? jako tehdy u skály. T�?lo odlet�?lo na kraj cesty, kde zůstalo ležet. Vrhla jsem se k n�?mu a vzala ho do rukou. Tady už by nepomohl ani léka�?.
Zni�?ený pohled jsem zvedla k t�?m dv�?ma. Už tam nebyli. Kdo ví, pro�? utekli, nad tím jsem nep�?emýšlela. Se slzama v o�?ích jsem vzala ko�?i�?í t�?lí�?ko, položila ho k nedalekému dubu a zasypala ho listím. Na n�?j jsem položila dva klacky ve tvaru k�?ížku.
Op�?t jsem se za�?ala cítit tak strašn�? moc sama a nedalo se s tím nic d�?lat...
Vykro�?ila jsem dál. Pravé rameno se mi zdálo nep�?irozen�? lehké, vedle m�? mi scházely ko�?i�?í kroky, neslyšela jsem zvuk zvolna se párající látky, jak se d�?íve kocour snažil udržet na mém batohu.
Nakonec můj smutek p�?ikryl soumrak, který p�?išel potichu a nezván.
Rychle jsem sešla kousek z cesty a vybalila spacák.
Ve spaní jsem se neklidn�? p�?evalovala a ráno jsem si nebyla schopná vzpomenout, co se mi zdálo. Ale vzbudila jsem se strašn�? zpocená.
Opodál důstojn�? sed�?l kocourek.
Už jsem se nemohla divit. Nebylo pro�?. Jako by se stalo po cest�? n�?kdy n�?co, co by dávalo smysl. Nem�?l za sob�? ani šrám, jen v o�?ích moudrost, která snad nemohla pat�?it kot�?ti. Ale to jsem si asi jen namlouvala.
Beze slova jsem vyrazila dál.�??
Ud�?lala jsem pauzu, abych se došla napít. Markétka celou tu dobu sed�?la tiše, vypadalo to, že ji to zaujalo. Když jsem se vracela, letmým pohledem jsem zjistila, že venku p�?estalo sn�?žit.
�??P�?estávala se mi zamlouvat krajina, kterou jsme šli. Byla stále krásná, ale nevypadalo to, že by vedla n�?kam k civilizaci �?? a já koneckonců po�?ítala s tím, že domů pojedu vlakem. A jídlo už jsem m�?la jen na dnešek...
Stromy majestátn�? šum�?ly ve v�?tru a shazovaly své ošacení, aby se p�?ipravily na zimu, a mn�? p�?ekvapen�? došlo, o kolik v�?tší zima je než když jsem vyrážela.
Vypadalo to, že již brzy za�?ne padat první sníh.
Zrychlila jsem krok, nevím pro�? m�? ta myšlenka vystrašila. Myslela jsem na to, co bych d�?lala, kdybych se odtud nemohla ani do zít�?ka dostat, a nedívala jsem se na cestu.
Najednou kocour na mém rameni vym�?oukl a sesko�?il na zem. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila jsem, že cesta už zarostla do ztracena a že nyní jdu spíš hvozdem než �?ím jiným.
Kocour ud�?lal krok vp�?ed, když se pod ním za�?ala bo�?it zem.
Nezam�?oukal, jen m�? sledoval t�?ma svýma o�?ima.
Vím, zachovala jsem hrozn�? a dodneška sebou za to pohrdám... Ale �?íkala jsem si, pro�? riskovat krok dop�?edu, abych jej vytáhla ven, když se zítra op�?t vrátí?
Odvrátila jsem se a šla zp�?t po svých stopách. Teprve te�? zam�?oukal, žalostn�?. Polkla jsem zlost sama na sebe, jak hrozn�? se chovám, a šla jsem dál.�??
Markétka se p�?ekvapen�? oto�?ila. Ale je to p�?eci jen pohádka, hol�?i�?ko...
�??Ve�?er jsem došla do P�?íbrami a odtamtud jsem se vrátila vlakem domů.
Kocourka už jsem nikdy nevid�?la, ale vím, v�?�?ím, že žije,�?? ot�?ela jsem si nenápadn�? slzy z o�?í.
Markétka mi slezla z kolena, kde sed�?la, a beze slova odešla ven.
Sledovala jsem ji oknem, jak jde k zídce, kde se protahovala stará ko�?ka, a bere ji do náru�?e.
Ta ko�?ka jí olízla obli�?ej a potom obrátila o�?i ke mn�?. I p�?es okno jsem cítila, jak mnou pohrdá.
Když ji nakonec Markétka pustila na zem, skoro již ani nešlo vid�?t, že kulhá.

Eithné - Povídky - 1790x - Komentáře (4) - Vložit komentář

Webdesign by nAS