Eithné

10.3.2007 - 17:25:49

Hrát si na boha

Jaké by asi bylo, kdybychom si mohli hrát na boha? Snad... ...takové? Až to projde frontou, vyjde to i na Andoru, tak se nedivte :o) Nechť se líbí ;o)

�??Tys necvi�?ila, vi�??�??
�??Cvi�?ila,�?? špitla jsem a p�?ála si být n�?kde hodn�? daleko.
�??Ne, necvi�?ila. Protože kdybys cvi�?ila, tak bys pot�?etí neud�?lala chybu na tom samém míst�?! Víš, jak to má být! Nesmíš skon�?it d�?ív než za půl hodiny - a ty jsi skon�?ila po deseti minutách! Hrálas falešn�?! Víš, co se tam d�?je?�??
Zavrt�?la jsem poslušn�? hlavou.
�??Ty lidi�?kové trpí! Jsou v takové agónii, kterou si ani nedovedeš p�?edstavit! Jejich sv�?t se jim hroutí, to ty ho ni�?íš! A za co? Celou dobu, co jsi hrála, t�? oslavovali jako boha! A co z toho mají? Smrt?�??
Klopila jsem pohled a modlila se, abych už mohla jít domů.
�??Tak jo, sle�?inko, dop�?íšt�? to budeš um�?t dob�?e. A jestli ne, tak si m�? nep�?ej...�??
P�?ikývla jsem, vstala a vyb�?hla ze dve�?í. Na trosky sv�?ta, který se za mými zády pozvolna rozplýval, jsem nem�?la odvahu se podívat. Už jsem ho vid�?la mnohokrát.

Doma nikdo nebyl. Sedla jsem si ke klavíru a zkusmo stiskla jednu klávesu. Vedle m�? se objevil paprsek sv�?tla.
Za�?átek jsem už um�?la. Hrála jsem �?ast�?ji než si kdo myslel... Vytvo�?ila jsem sv�?t, nechala ho zarůst rostlinami hý�?ícími zelení, vytvo�?ila jsem lidi. A když vzhlédli vzhůru a pohlédli na m�?, zm�?nila jsem rytmus.
Slunce získalo �?ervenou barvu. Jeho paprsky za�?aly pal�?iv�? žhnout, zem�? ot�?ásat. A lidi padali na kolena a prosili o odpušt�?ní, ale já neustávala, hrála jsem dál a dál, ni�?ila a pálila, zabíjela a strašn�? se smála. Tohle bylo to, co se mi líbilo. Ne pozorovat spokojené ubohé tvory, kterak mi modlíce se d�?kují; mn�? se líbilo, když prosili a na�?íkali, ponižovali se proto, abych nezabíjela jejich blízké a p�?átele - a vše bylo jen na mé vůli.
V zámku se ozval klí�?. Zabouchla jsem klavír a šlápla na pedál. Sv�?t zmizel.
�??Jak to šlo?�?? zeptala se m�? máma, když jsem jí pomáhala z kabátu.
�??Prý mám víc cvi�?it, ale já myslím, že to nebylo tak strašné,�?? odpov�?d�?la jsem lží, kterou �?íkám vždycky.
�??Dob�?e. Tak te�? p�?iprav na stůl, táta je doma za chvíli. Co jsi uva�?ila?�??
V�?�?ný kolob�?h. Te�? dod�?lat ve�?e�?i, pak umýt nádobí, uklidit a až rodi�?e půjdou spát, mám se u�?it do školy. A ráno hrát...
Hrát. Ztlumit klavír co nejtišeji to půjde a pomalu nechat vzkvést sv�?t. Co s ním asi provedu tentokrát?

�??Sle�?no, já t�? upozor�?uji, že jestli to dop�?íšt�? nebude lepší, zavolám tvým rodi�?ům, aby t�? odhlásili. Odvezou ti tvůj nástroj-�??
�??Ne! Prosím... Ned�?lejte to!�??
�??Nebo můžu zavolat policii Tvorby, aby prošet�?ila, jak trénuješ.�?? Takhle chladný hlas jsem od svého u�?itele ješt�? neslyšela. Polil m�? studený pot.
�??Pane u�?iteli, já vám slibuji, že se do zít�?ka zlepším. Uvidíte... slibuju. Vážn�?.�?? Zoufalství v mém hlase ho snad p�?esv�?d�?ilo. Nebývá hezký pohled, když n�?komu berou nástroj. A�? to vypadá jako nevinná zábava, lidé se na tvorb�? sv�?tů stávají závislí, chybí jim d�?kování lidi�?ků, nezvládají to bez nástroje.
I já jsem byla závislá... na protipólu.

Tak si op�?t sednout a hrát, než se vrátí rodi�?e. Váhala jsem. Zele�? rašila a bujela a já dosud nem�?la odvahu stvo�?it lidi. Co s nimi ud�?lám? Jak vlastn�? vypadá p�?edpis?
Jednou rukou jsem podržela tón a druhou se za�?ala p�?ehrabovat v notách ležících vedle židle.
P�?edpis byl až skoro dole. Postavila jsem ho p�?ed sebe a váhav�? za�?ala zkoušet, jak mi to půjde.
Bylo to lepší než v h-škole. Když vedle m�? nesed�?l ten protivný �?lov�?k, ned�?lala jsem tolik chyb. Ano, ob�?as se tam prohnal orkán nebo zem�?t�?esení, když jsem zaváhala nebo zrovna otá�?ela stránku, aniž bych v�?d�?la, jak to pokra�?uje, ale n�?jaký výsledek tam byl.
T�?sn�? p�?ed záv�?rem, p�?ed odchodem lidí do Ráje, jsem to celé ukon�?ila disharmonickým akordem. Bylo mi ze sebe špatn�?.
A ráno jsem cvi�?ila znovu. Cvi�?ila jsem tu �??správnou�?? melodii, protože kdyby mi vzali klavír, nep�?ežila bych to.

Ve v-škole bylo hů�?.
�??Well, romanticism... Ehm...�??
�??Tak, Terezko, what was the idea of romanticism?�??
�??I think it was escape to the nature and behind... behind the reality,�?? zkoušela jsem to a dob�?e v�?d�?la, že nic neumím.
�??Ok. There were three parts od romanticism. Can you...�??
�??Já to neumím, paní u�?itelko! Nejsem p�?ipravená! Nemohla byste mi prost�? dát p�?tku a nechat m�? být?�??
�??N�?jak to dáme dohromady, Terezko. Znáte n�?jaké dílo?�??
�??I think that Frankenstein by Marry Shally...?�??
�??Yes, good. Also?�??
�??It's about dr Frankenstein, which created a monstrum... People couldn't be like a God, but he didn't respeckt it and he tried to make a people...�??
Dostala jsem �?ty�?ku. Za to, že jsem aspo�? pochopila myšlenku, že prý p�?i �?tení p�?emýšlím a že je dob�?e, že aspo�? n�?kdo poselství vnímá.
Tu knížku jsem nikdy ne�?etla. O tom poselství nám to �?íkala práv�? tahle u�?itelka, na poselství v knížkách je totiž úpln�? ulítlá.

V h-škole m�? u�?itel snad vůbec poprvé pochválil. Že je milé, že jsem si to vzala k srdci a opravdu cvi�?ila.
Dovedla jsem skladbu k cíli, s úderem půlhodiny lidi�?kové vstoupili do ráje a já skon�?ila. Hnusili se mi. Tak odporn�? spokojení... nev�?dí, co je bojovat, jsou bez hrdosti, bez charakteru! Stokrát milejší jsou mi ti moji, co se musejí rvát se samotnou zemí o kousek chleba a i tak v�?tšina nep�?ežije do konce.
Za�?ala jsem cvi�?it obojí. To, co musím, aby se o m�? policie Tvorby nezajímala, a také to, co pot�?ebuji sama pro sebe, svoji drogu.

Minula léta. Vyrostla jsem ze Služky v Nev�?stu a vdala se. Svého muže jsem vid�?la poprvé na svatb�? a ani mi to nevadilo. Vracel se domů pozd�?ji než můj otec a mn�? to bylo jedno.
Cvi�?ila jsem o to více. Naše dcera se starala o domácnost a já hrála. Tvorba mi šla, hrála jsem jako bůh, jak tvrdíval u�?itel, který si m�? �?asem dokonce oblíbil, a také mi šlo ni�?ení, jak mi našt�?stí nemohl potvrdit nikdo.

Nikdy jsem si nemyslela, že bych m�?la být hodn�?jší matkou než byla ta moje, ale bohužel, n�?co muselo být jinak. Moje dcera m�?la no�?ní můry, tak jsem ji musela ukládat do postele, aby usnula, a chodila jsem spát pozd�?ji než ona. Nevadilo mi to - mohla jsem potom ješt�? hrát.
�??Maminko,�?? �?ekla mi ten ve�?er a v o�?ích se jí blýskaly slzy, �??já nechci, aby se mi to zase zdálo...�??
Nem�?la jsem co �?íct, pot�?ebovala jsem, aby už usnula, nemohla jsem vydržet to nap�?tí, �?ekání, než znovu usednu k nástroji.
�??Bylo to všechno moc krásné a pak se najednou ozval kvil, falešný zvuk, strašn�? nahlas, a sv�?t se za�?al t�?íštit a všichni umírali, a zůstala jsem jenom já... Ty i táta jste byli mrtví, maminko! Nechci, už nechci!�??
Proti mé vůli m�? to za�?alo zajímat. �??Pov�?z mi, Markéto, pro�? se ti to zdá? Copak ty jsi n�?kdy zkoušela hrát na klavír?�?? Když jsem to vyslovila, uv�?domila jsem si, co by to znamenalo, a polil m�? studený pot. Má dcera tomu nikdy nesmí propadnout!
�??Ne, to ne, maminko... Ale ob�?as poslouchám, když se v noci vzbudím, jak hraješ. Je to strašidelné.�??
Konec. Tohle se nikdy nem�?lo stát.
�??Marké-�??
P�?erušilo m�? klepání na dve�?e. Pohlédla jsem na svoji dceru a m�?la jsem pocit, jako by p�?iv�?ela o�?i, aby mi dala najevo, že se nic ned�?je, že zase bude všechno fajn, a pak se ke mn�? oto�?ila zády, abych mohla odejít. Pe�?liv�? jsem za sebou zav�?ela.
Zaklepání se ozvalo znovu, důrazn�?ji.
N�?jak m�? nedokázalo p�?ekvapit, že je to policie Tvorby. M�?li udání... ne�?ekli mi, od koho pocházelo.
Sedli si za klavír, chvíli se v n�?m šťourali a pak vyvolali vše, co jsem na n�?m kdy zahrála. Já jsem od sebe nedokázala jednotlivé sv�?ty odlišit, oni na to bohužel byli vycvi�?ení. No a pak m�? odvedli pry�?.

V�?zení možná není p�?íjemné, ale ze zákona tam musí mít každý závislý svoji drogu. Samoz�?ejm�? monitorují, co hraju, ale mn�? to nevadí. �?ekám na okamžik, kdy m�? pozvou na konzert, abych jim zahrála, protože jsem opravdu dobrá, a teprve tam jim p�?edvedu, co jsem se kdy vlastn�? nau�?ila.
A až mi seberou i klavír a nechají m�? bez n�?j pomalu um�?ít, budu se modlit, aby se i náš bůh spletl a za�?al hrát odznovu.

Eithné - Povídky - 1889x - Komentáře (6) - Vložit komentář

Webdesign by nAS