Eithné

Haló, slyšíte mÄ?? Prosím... DÄ?ti moje! Chci vám Å?íci o sobÄ? i o vás, chci vám povÄ?dÄ?t, co nevíte a co vás trápí.
ProÄ? mÄ? neposloucháte? Nedokážete to? ProÄ? jste tak lhostejní? Chci vám vyprávÄ?t...
Mé jméno je Vesmír. Zrodil jsem se, když vzeÅ¡el první tón ze strun harfy. RozechvÄ?l mou podstatu, pozval mÄ? k tanci, provázel mÄ? životem. Jaktože ho neslyšíte? Hraje píseÅ? duší...
Byl jsem malý a bez fantazie. NevÄ?dÄ?l jsem, co dÄ?lat, a chtÄ?l jsem vidÄ?t co nejvíce vÄ?cí. Zchvátila mÄ? horeÄ?ka po poznání, spalovala mÄ? a tÅ?ásla mnou... Snažil jsem se co nejvíce vyrůst, rozpínal jsem se do šíÅ?e, toužil jsem být tolik velký...
MarnÄ? jsem se snažil. Kolem nebylo nic, nic, co by mÄ? zajímalo.
PÅ?ipadal jsem si tolik prázdný...
Ale když kolem nebylo nic, oÄ? bych se mÄ?l starat, co dÄ?lat? AlespoÅ? o sebe jsem zaÄ?al peÄ?ovat, dbal, aby ve mnÄ? byl dostatek minerálů, stvoÅ?il jsem si k tomu i orgány, které je vyrábÄ?ly i užívaly, vyhrál jsem si s tím dost a dost, dokonce jsem stvoÅ?il i svÄ?tlo, abych na práci vidÄ?l a mohl ji obdivovat.
VidÄ?li jste mé krásy, mou chloubu? PavuÄ?iny mlhovin, kÅ?išťálové kuliÄ?ky hvÄ?zdokup i kÅ?ehká pouta lásky dvojhvÄ?zd? ProÄ? to neoceníte, proÄ? mÄ? nepochválíte? Lidé?
Pomalu mnou proudilo poznání, tvoÅ?il jsem stále složitÄ?jší systémy a byl na sebe pyÅ¡ný, protože vÅ¡e bylo z mé hlavy. Mé tÄ?lo dostalo Å?ád a formu a já se za sebe nemusel stydÄ?t.
Nakonec se ale stalo to, co muselo pÅ?ijít. Zjevili jste se vy, lidé. Zrodili jste se z prachu a Å¡píny vesmíru, vykrystalizovali jste stejnÄ? jako hvÄ?zdný odpad, led a plyn, jen jste stvoÅ?eni z látek pÅ?átelství a tepla, v tom se lišíte, to je ten rozdíl!
Oblíbil jsem si vás, dÄ?ti moje. Možná mi máte Å¡kodit, obÄ?as to i dÄ?láte, ale za tu chvilku, co existujete, jsem si vás oblíbil.
Pozoroval jsem vás, vaÅ¡e chování a zvyky, a zaÄ?al vám závidÄ?t.
TeÄ? se troÅ¡ku stydím. UzavÅ?el jsem se pÅ?ed vámi, nenechal vás poznat mé taje zblízka... PromiÅ?te mi to, uvÄ?domil jsem si to až po dlouhé dobÄ? â?? na vaÅ¡e mÄ?Å?ítka...
Svou chybu jsem napravil, nyní máte vÅ¡echny brány dokoÅ?án, staÄ?í jen jít.
AvÅ¡ak musím se vám omluvit, že vám nepomohu. I vy jste mÄ? inspirovali, lidé. Máte partnery a partnerky... Já chci taky.
A tak tvoÅ?ím, nemám Ä?as na nic jiného, tvoÅ?ím daleko od vás, ale pÅ?eci. I já chci svůj protÄ?jÅ¡ek, tÅ?eba i v nÄ?m vznikne život jako ve mnÄ?, to uvidíme.
Haló, posloucháte mÄ? nÄ?kdo? Haló...