NÄ?kdo zaÄ?al hrát na harmoniku. Moc to neumÄ?l. Noty byly pokÅ?ivené a faleÅ¡né a ty správné neznÄ?ly Ä?istÄ?. Ukrývala se v tom sice melodie, ale asi ve stejném množstvÃ, v jakém se ukrývá maso v mlýnku, na kterém jste si pÅ?ipravovali smÄ?s na karbanátky.
"JasnÄ?, jasnÄ?, moc pÄ?kné, ale teÄ? bÄ?žte pryÄ?."
Ve vzduchu byl cÃtit velmi zvláštnà pach. Bylo tÄ?žké ho zaÅ?adit, ale možná že vzdálenÄ? pÅ?ipomÃnal starou a mÃrnÄ? navlhlou plenku.
Zvedla jsem hlavu.
"Haf, k sakru, haf," Å?ekl Gaspoda, zázraÄ?ný pes.
"Ty mluvÃÅ¡?"
"Jak - mluvÃm? Psi dÄ?lajà haf haf, ne?"
"Psi Å¡tÄ?kajÃ. Nemluvà v citoslovcÃch. Podle akademické mluvnice jsou citoslovce takové zvuky, které jdou zapsat pÃsmeny. Å tÄ?kánà nezapÃÅ¡eÅ¡, zapÃÅ¡eÅ¡ jen citoslovce 'haf haf'."
"Jsem zázraÄ?ný pes. DvÄ? pence."
"HrajeÅ¡ dost mizernÄ?, popravdÄ?."
"Nikoho nezajÃmá, jak hraju. Jsem jediný pes hrajÃcà na harmoniku. DvÄ? pence."
"Poslyš, co je 'haf haf' za citoslovce?"
"Cože?"
"Citoslovce - onomatopoická, emociálnà a kontaktová. 'Haf haf' napodobuje zvuky, takže by mÄ?lo být onomatopoické. Jenže ty majà vyjadÅ?ovat i pohyb - tÅ?eba 'hop' nebo 'žbluÅ?k'. A 'haf' to nedÄ?lá. Tak co to je?"
"Hm, emociálnÃ?" Pes se zamyÅ¡lenÄ? poÅ¡krábal na hlavÄ?. "Jsem poÅ?ádnÄ? naÅ¡tvanej, protože mám hlad. Haf haf."
"EmociálnÃ! A ty bývajà polysémnÃ, že až z kontextu poznáme, jak jsou myÅ¡lená. TÅ?eba 'ach'. A takové. To je fakt."
"A co když chce poÅ?ádnÄ? naÅ¡tvanej pes navázat kontakt s nÄ?kým jiným, aby mu dal nažrat? Tohle bylo vlastnÄ? i tak trochu kontaktové; takové to 'haf', mÃsto kterého lidi Å?Ãkajà 'takže'."
"'Takže' je Ä?ástice."
"A jak ty vlastnÄ? můžeÅ¡ vÄ?dÄ?t, co já tÃm 'haf' myslÃm? VždyÅ¥ to je jazyk, kterému nerozumÃÅ¡."
"Jenže ty tÃm nemáš nic myslet. Je to haf, pÅ?epis psÃch zvuků. VždyÅ¥ psi se dorozumÃvajà jen tónem, ne? Nemajà slova a tak."
Gaspoda obrátil oÄ?i v sloup. A takovà vládnou svÄ?tu.
"A vÃÅ¡, že si myslÃm, že jste - vy psi - vlastnÄ? docela nudnÃ?" navázala jsem po chvÃli ticha. Ticho jeÅ¡tÄ? o trochu zintenzivnilo. "Ne, neber si to zle, ale tÅ?eba kachny jsou mnohem zajÃmavÄ?jÅ¡Ã. To jejich 'gaga' pÅ?etrvalo z minulých staletà dodnes a pÅ?itom ve vÅ¡ech ostatnÃch slovech se pÃsmeno g zmÄ?nilo v h a co zůstalo, zmÄ?nilo se v k. VlastnÄ? je jejich Å?eÄ? reliktem minulosti."
Ticho pÅ?etrvávalo a nabÃralo mnoho významů.
"Nebo krávy. Ony beÄ?à s Ä?árkou nad ú, vÃÅ¡?" Gaspoda zvedl oÄ?i k nebi. Opravdu tihle vládnou svÄ?tu? "Pro slovo búúú," nenechala jsem se vyvést z mÃry, "stejnÄ? jako pro jiná cistoslovce, neplatà pravopisná pravidla. A protože se nevyvinulo z žádného slova, ve kterém by bylo ó, tak se tam nepÃÅ¡e kroužek. Protože kroužek nad ů znaÄ?Ã, že je to z ó. TÅ?eba nejprve byl kóÅ?, pak kuoÅ? a teprve dnes je kůÅ?, ale to ó zůstalo aspoÅ? nad tÃm ů."
Ticho pÅ?etrvávalo. Gaspoda si s nezájmem lÃzal tlapku.
"Kdybys to apoÅ? zkusil vÃc výhrůžnÄ?. Ve slovÄ? vrrrr je aspoÅ? dlouhé r a to v Ä?eÅ¡tinÄ? taky nemá obdoby."
Ticho.
"Haf je straÅ¡nÄ? nudné. Ve žbluÅ?k nebo žblept jsou hlásková seskupenÃ, která také nemajà obdoby - žbl. Ale Ä?Ãm je zajÃmavé haf?"
"Kdybych mÄ?l vÃc zubů, tak by tÄ? to haf asi zajÃmalo o nÄ?co vÃc," ucedil Gaspoda. "Jsi ztracenej pÅ?Ãpad, úÄ?o, jdu jinam."
DÃvala jsem se za Gaspodou, zázraÄ?ným psem, který odcházel důstojnÄ? asi jako mokrý hadr na podlahu. Mohla bych ho vzÃt s sebou ke zkouÅ¡ce, možná...