Eithné

9.11.2005 - 22:24:35

Atomový chaos

Tak mi bylo �?e�?eno, že píšu jen smutné v�?ci se špatným koncem a že mám napsat n�?co hezkého, veselého.
Tohle je rok staré.
A nechci nic slyšet (Lamberte!) o halucinogenech �?i podobných svinstvech, jediné, co m�? uvád�?lo do stavu 'lehce mimo', když jsem to psala, byla neskute�?n�? nudná hodina d�?jepisu. Takže nepla�?te, sami jste si to zavinili :-P

Každý si toho všiml jindy. Vlastn�? zeza�?átku se toho moc ned�?lo. Pamatuji si, jak jsem si d�?lala do sešitu zápis, pro�? že Slunce svítí, a místo pojednání o termonukleárních reakcích se mi tam objevil zápis: �??Protože mu nic jiného nezbývá.�??
Cože?
To se ješt�? dalo snést. Sice jsem m�?la z hodiny jen rádoby vtipné poznámky, ale to bylo vše.
Další den p�?ituhlo. Ráno jsem se málem p�?erazila o k�?eslo pod žeb�?inami, když jsem lezla z palandy, a voda na �?aj vyšplhala z konvice, než jsem sta�?ila cokoliv ud�?lat.
�??Hej,�?? zaprotestovala jsem chab�?.
�??No co je?? Tob�? by snad nevadilo, kdyby t�? cht�?li zah�?át na sto stup�?ů??�??
Zírala jsem na tenké pramínky vody, které na kuchy�?ském pultu zobrazily nep�?íliš slušnou nadávku.
�??Kdo to mluví?�??
�??No co bys asi �?ekla? Je vzhůru snad ješt�? n�?kdo jiný? Taky bychom spaly, kdybys nás nevytáhla z pelechu!�??
Zdálo se mi to neuv�?�?itelné. Snad jenom trénink v každodenním úniku z reality do sv�?tů her mi pomohl to p�?ekonat. Z lidí, které znám, jsem to ustála nejlíp.
�??To se bavím s vodou? S molekulama H2O? To si d�?láš srandu, ne?�??
�??Pro�?? Nemám chuť vtipkovat, za chvíli se kvůli tob�? vypa�?ím!�??
�??To je mi líto.�??
�??Není!�??
Pokr�?ila jsem rameny. �??Ne�?vi. N�?koho vzbudíš.�??
�??No a?�??
Nechala jsem to být a odešla jsem do koupelny. Cvakla jsem vypína�?em �?? a nic.
V tu chvíli se z kuchyn�? ozval kravál. Vlítla jsem tam a na zemi jsem spat�?ila pánev, jak tlu�?e do plechu na pe�?ení.
�??Nechte toho! Co to d�?láte?!�??
�??Chlubil se tím, že je v�?tší!�??
�??Ale on je v�?tší.�??
�??Cože??�??
P�?ed mýma o�?ima se pánev rozpadla na malé kousky a ty se p�?etvo�?ily do tvaru vidli�?ek, které se za�?aly sunout sm�?rem ke mn�?.
�??Hej, jd�?te ode m�?! Odvolávám to, odvolávám!�??
�??No dob�?e.�??
Vidli�?ky se zastavily a za�?aly se sunout po dví�?kách sk�?í�?ky na pult.
�??Hele, nevíte, co je se sv�?tlem v koupeln�??�??
�??Jo, spoje už nebaví lítat po�?ád sem a tam, tak nesepnuly.�??
�??Ale já se musím umýt!�??
�??Zkus je p�?ekecat.�??
�??Dob�?e, díky.�??
�??Není za�?,�?? ozvalo se zachichotání.

V koupeln�? m�? p�?ivítala tma. Ne, takhle to nemyslím, nepozdravila m�?, prost�? tam jenom byla.
�??Ehm, vypína�?i?�??
Nikdo mi neodpov�?d�?l.
Cvakla jsem s ním n�?kolikrát za sebou. �??S tebou mluvím!�??
�??Nech toho! Co chceš?�??
�??Nemohl bys aspo�? na chvíli rozsvítit?�??
�??Ne!�??
�??Prosím. Cht�?la bych se umýt.�??
�??Co bych z toho m�?l?�??
�??No... Co bys cht�?l?�??
�??Mít klid!�??
�??Ale no tak. To by byla nuda. Moc prosím.�??
�??A budeš se tu sprchovat?�??
Zatrnulo ve mn�?. �??Pro�??�??
Op�?t se ozvalo zachichotání, ale sv�?tlo se rozsvítilo.
Vzala jsem do ruky h�?eben, ale když jsem ho p�?iložila k hlav�?, vlasy uhnuly. Brzo budu vraždit. Ale co, nebudu jediná, kdo to do školy už nestihne.
�??Co d�?láte?�?? zeptala jsem se opatrn�?.
�??Víš, kolik nás vždycky vytrháš?�??
�??To je mi líto.�??
�??Tak se ne�?eš!�??
�??A to mám vypadat takhle?�??
�??A jak bych cht�?la?�?? Najednou se za�?aly mé vlasy pohybovat a samy se spletly do copu. �??Takhle?�??
Zůstala jsem zírat.
�??Co je? To mám odrážet tak blbej výraz?�?? ozval se zas n�?kdo. Mé vnit�?ní já si za�?alo zoufale rvát vlasy z hlavy a bylo mu jedno, jestli jim to vadí nebo ne.
�??Kdo je tohle?�??
Zrcadlo se za�?alo vlnit. �??Já.�??
�??Promi�?,�?? zav�?ela jsem pusu.
�??Dobrý.�??
�??Mohlo by ses zase narovnat?�??
�??Nechceš rad�?ji n�?jaký lichotiv�?jší odraz?�??
�??Vždyť jsi zrcadlo!�??
�??No jo...�??
Obraz za�?al vypadat normáln�?. Bohužel �?? to zrcadlo m�?lo pravdu.
�??Hm, obli�?eji?�??
�??Co je?�??
�??Nerada bych t�? urazila, ale ty víš, že nejsi moc hezký... Co to zm�?nit?�??
�??Víš, co je za námahu se hýbat?�??
�??Tak pro�? v kuchyni ješt�? p�?ed chvílí mlátila pánev plech?�??
�??Ale no tak...�??
�??Prosím... Cht�?la bych být hezká.�??
�??Víš, jak hrozn�? ses ke mn�? chovala? V mrazu odkrytý, na sluní�?ku nechrán�?ný proti UV zá�?ení... Jak bys cht�?la vypadat?�??
�??To nechám na tob�?.�??
�??Vážn�??�??
�??Jist�?, jde p�?eci o nás oba, ne?�?? usmála jsem se.
Chvíli se nic ned�?lo, najednou jsem ale v zrcadle koukala na obli�?ej n�?jaké modelky, co já vím jaké.
�??Líbí?�??
�??No vida, chlap...�?? �??Jasn�?, díky. Ehm... Kdo to je?�??
�??Jennifer Lopez. Že je to paráda?�??
V duchu jsem zakroutila hlavou. To bude na dlouho.

Do školy jsem dorazila v deset. Ve t�?íd�? byla jen polovina lidí a vypadala strašn�?. Neumytí, neu�?esaní, oble�?ení v barvách růžové a oranžové. Asi si nezkusili s molekulama pokecat. P�?ipadala jsem si jako hv�?zda.
�??Kdo jsi?�??
Tak to mi nedošlo.
�??Eliška. Plastická operace, víš co...�?? zasmála jsem se a doufala, že mi to sežerou.
Škola plynula. K�?ída nepsala, voda odmítala mýt tabuli a houba jí p�?izvukovala, židle uhýbaly, když si lidi sedali. Peklo...
V doprav�? venku byl chaos, slyšela jsem, že parníky mají problém s tím, že Vltava te�?e opa�?ným sm�?rem.
Byl to první z mnoha dní. Já jsem si své atomy a molekuly naklonila vyjednáváním, ale lidé ze sekt typu �??Žijme bez atomů!�?? nebo �??Za ml�?ící atomy�?? budou mít problém.
Uvidíme.

Eithné - Povídky - 1576x - Komentáře (3) - Vložit komentář

Webdesign by nAS